„Bojíme se nejspíš mluvit nahlas a jasně. V politice je to například proto, aby politici neriskovali svoje jméno, a v životě si třeba neřekneme pravdu, protože se klamně domníváme, že když pojmenujeme problém jinak, že se vyřeší. A on jenom roste a dochází k napětí. A to je ta přehnaná politická korektnost,“ zmínil úvodem Kňažko.

Politik podle něj dost často nechce někomu šlápnout na kuří oko. „Když se vyjádříte nekompromisně, určitě získáte přátele i nepřátele. Když politik rozumně mlčí, nebo neřekne nic... jsou ti nejoblíbenější,“ dodal.

„Za minulého režimu to bylo jiné, protože už slovo režim vzbuzuje dojem, a nejenom dojem, že to byla autokracie. A tam to nebylo o kompromisech, tam to bylo spíš o tom, že to přesvědčení prodal za něco. Nebo skutečně byl přesvědčen,“ podotkl k minulosti. „Bylo to založeno na lži a na strachu. A proto je třeba vnímat, i když žijeme v demokracii, jak daleko se dostane lež či obava. A pak vzniká ‚-ismus‘. U nás jsme například měli mečiarismus,“ řekl s tím, že mečiarismus byl vlastně reziduum minulosti.

„Když se státní moc, i když je demokratická, spojí s organizovaným zločinem a s chorobnou touhou po moci neboli s erotickým vztahem k moci, tak nastává situace, která vede k takovým hnusným skutkům,“ vyjádřil se k slovenským událostem tehdejší doby. 

Video najdete ZDE

Kňažko se také vyjádřil ke spravedlnosti, která se v současné době dá nalézt těžko. „Spravedlnost je pojem velice relativní. Už samotný život není spravedlivý, že,“ zmínil. „Občanská společnost ještě nedospěla do takové situace, aby dominovala. Každý člověk by měl znát svoje práva a měl by je bránit každý den, protože o ně jinak přijde. Naši občané se o ně ale příliš nestarají,“ pokračoval ve své filozofii. „Lidé neznají svoje práva, neumějí se o sebe postarat, a čekají, že to udělá někdo za ně,“ řekl.

Od minulého režimu jsme sice čtvrtstoletí, ale to je podle Kňažka málo. „Neříkám, že to je tragédie, ale je třeba o tom mluvit, je třeba se o demokracii starat, protože je křehká,“ zmínil Kňažko s tím, že na změnu smýšlení je potřeba určitě celá jedna generace.

„Lidé by měli být více aktivističtí. Ta pasivita působí nakonec to, že politici jdou až tam, kam jim to lidé dovolí. Lidé by se měli starat o sebe i o své nejbližší. Je potřeba, myslím si, víc pozornosti věnovat tomu, že se demokracie může otočit k něčemu jinému,“ vyzval. „Neměli bychom být lhostejní,“ dodal.

Závěrem pak zmínil nejrůznější – dle něho – absurdity. „Jistý učitel v Anglii odmítl pustit své žáky na balet Romeo a Julie kvůli bezostyšnému šíření heterosexuálních vztahů. I to může vadit. Nebo organizace práv na obranu hrbáčů bude požadovat v případě Richarda III. jeho napřímení. Dostáváme se do úplných absurdit,“ řekl.