„Všude čtu, jak je skvělé, že na demonstrace včera dorazilo tolik lidí. Osobně sice rozumím velké emotivní symbolice zvolení Ondráčka jako předsedy komise pro dohled nad GIBS, nicméně opravdu si někdo myslí, že když bude ten nechutný pán z komise odvolán (jakože po včerejších protestech bude), současné poměry v Česku se nějak zlepší?“ položil otázku Dejčmar. 

Podle něj zemi může zlepšit pouze práce, jež je výsledkem opravdové politiky, nikoliv politikaření. „Velmi jsem si přál, aby nebyl na Hradě současný prezident. Stálo mě to i dost peněz. Bohužel se nestalo, většina národa rozhodla jinak. V aktuální situaci se domnívám, že pokud z naší země nemá za pár let vzniknout zaostalá a směšná provincie, existují pro ni pouze dvě rozumné možnosti: První z nich je, že díky současnému marasmu do politiky vstoupí noví schopní leadeři,“ podotkl Dejčmar.

„Všichni nadávají na ANO, ale jaké jsou vlastně jiné varianty? Kdo přináší nějakou smysluplnou vizi? KSČM, která měla být dávno zakázána? SPD v čele s šikmookým Vůdcem? ODS s Klausem mladším, který by nejradši zemi viděl mimo EU a je odborníkem na demagogii nejhrubšího zrna? TOP 09 nebo STAN, které se v příštích volbách nedostanou do parlamentu? KDU, co otáčí tak často, že by si strana mohla dát do loga fidget spinner? Nebo ČSSD, která živnostníky považuje za parazity a opět přichází s velkolepým plánem na zvedání daní? Ve skutečnosti zbývají pouze technokratiční Piráti, ale opravdu má být jejich úlohou řídit zemi? Pokud nevznikne do příštích voleb nová strana nebo na platformě některé ze stávajících politických uskupení neuvidíme nové důvěryhodné tváře, které začnou dělat velkou profesionální politiku i pro lidi srozumitelný marketing, Česko ztratí na dlouhou dobu veškerou naději na lepší zítřky. Nebudou zde sice uprchlíci, ale také zde nebudou slušné dálnice, žádné nové infrastrukturní stavby, digitalizace, moderní školství ani zdravotnictví. Co ještě trochu funguje, to se nejspíš pomalu rozpadne – hlavní město v tomto ohledu opět jednou udává trend,“ dodal Dejčmar, podle něhož je druhou možností to, aby slušní chytří lidé přestali považovat Andreje Babiše za největší zlo ve známém vesmíru a pokusili se s ním dohodnout na prospěšných kompromisech pro tuto zemi.

„Jaký má význam stále dokola omílat Čapí hnízdo, kde jde sice o podvod, ale v zanedbatelném rozsahu, který navíc voličům nevadí? Anebo stále znovu vyčítat minulost oportunistického agenta člověku, pro kterého je improvizovaný oportunismus kombinovaný s absencí jakýchkoliv hodnot vypilovanou životní strategií? Andrej Babiš se z naší země nikam nevypaří ani sám nikdy dobrovolně neodstoupí. Ocitl se v určité osobní situaci a z hlediska teorie her ji nemůže vzdát, i kdyby najednou dostal stokrát chuť politiku navždy zabalit a užívat si život blahobytného miliardáře. Dnes už to nejde. Pokud nechce být rozdupán, nemá na vybranou,“ zmínil Dejčmar.

Podle jeho slov je nutné v zahájeném příběhu pokračovat. „A protože je zarputilý a schopný hráč, větší tlak na něj vyvolává pouze větší protitlak. Babiš přitom není šílený společenský reformátor typu Hitlera, Stalina nebo jiných ideologických fundamentalistů. Nemá žádné vlastní politické ambice, na kterých jeho ego lpí. Nevyplatí se mu vystupovat z EU nebo zkoušet nějaké riskantní třetí cesty. Je pouze bezskrupulózní byznysmen, který řeší peníze a své obchodní pozice. Žádný ideál, ale s tím se dá žít. Jeho osobní zájmy jsou z hlediska fungování celého státního aparátu ve skutečnosti minoritní. Navíc ho z psychologického pohledu těší, když ho lidé mají rádi, jak už mnohokrát ukázal při různých příležitostech. Dá se proto předpokládat, že by mu vůbec nevadilo v mnoha oblastech, které se nedotýkají jeho byznysu, jednat ku prospěchu země – kdyby s ním ovšem někdo mluvil a chtěl spolupracovat. Ale protože se ho dnes všichni slušní chytří lidé štítí, zbývá mu pouze nekonečné politikaření a jako partneři politický odpad,“ konstatuje Dejčmar, jenž se podle svých slov nedomnívá, že by z toho měl radost. 

„Babiš bude takový, jak mu jeho okolí dovolí být. Pokud ho pasuje do role ďábla, stane se jím. Ale fungovalo by to i obráceně. Normální politici v této zemi dělají chybu, že se osobnosti Babiše ostentativně straní, místo toho, aby přicházeli se svými návrhy a hráli s ním stejně tvrdě jako on s nimi. Vždyť přinejmenším od voleb žádný z nich ANO nic realistického nenabídl. I proto se tato země ocitla v situaci, ve které momentálně je. A pokud se česká elita nevzpamatuje, neodhodí rozjitřené emoce a neaktivuje zbytek rozumu a politického pragmatismu, budeme se ještě v příštích letech divit, kam až se dá klesnout. Obávám se, že hra rozehraná tímto způsobem nemá vůbec žádné dno,“ uzavřel Dejčmar.

Celý příspěvek Václava Dejčmara:

"Národ je blázen, je nerozumné dítě. Národ se dává vést jen citem a citová politika jest nejhorší neštěstí ze všech neštěstí." Gustav Eim, 1889.

Všude čtu, jak je skvělé, že na demonstrace včera dorazilo tolik lidí. Osobně sice rozumím velké emotivní symbolice zvolení Ondráčka jako předsedy komise pro dohled nad GIBS, nicméně opravdu si někdo myslí, že když bude ten nechutný pán z komise odvolán (jakože po včerejších protestech bude), současné poměry v Česku se nějak zlepší? Zemi může zlepšit pouze práce, která je výsledkem opravdové politiky, nikoliv politikaření. Velmi jsem si přál, aby nebyl na Hradě současný prezident. Stálo mě to i dost peněz. Bohužel se nestalo, většina národa rozhodla jinak. V aktuální situaci se domnívám, že pokud z naší země nemá za pár let vzniknout zaostalá a směšná provincie, existují pro ni pouze dvě rozumné možnosti: První z nich je, že díky současnému marasmu do politiky vstoupí noví schopní leadeři. Všichni nadávají na ANO, ale jaké jsou vlastně jiné varianty? Kdo přináší nějakou smysluplnou vizi? KSČM, která měla být dávno zakázána? SPD v čele s šikmookým Vůdcem? ODS s Klausem mladším, který by nejradši zemi viděl mimo EU a je odborníkem na demagogii nejhrubšího zrna? Top09 nebo STAN, které se v příštích volbách nedostanou do parlamentu? KDU, co otáčí tak často, že by si strana mohla dát do loga fidget spinner? Nebo ČSSD, která živnostníky považuje za parazity a opět přichází s velkolepým plánem na zvedání daní? Ve skutečnosti zbývají pouze technokratiční Piráti, ale opravdu má být jejich úlohou řídit zemi? Pokud nevznikne do příštích voleb nová strana nebo na platformě některé ze stávajících politických uskupení neuvidíme nové důvěryhodné tváře, které začnou dělat velkou profesionální politiku i pro lidi srozumitelný marketing, Česko ztratí na dlouhou dobu veškerou naději na lepší zítřky. Nebudou zde sice uprchlíci, ale také zde nebudou slušné dálnice, žádné nové infrastrukturní stavby, digitalizace, moderní školství ani zdravotnictví. Co ještě trochu funguje, to se nejspíš pomalu rozpadne - hlavní město v tomto ohledu opět jednou udává trend.

Druhou možností je (a napíšu to bez obalu, i když naštvu všechny intelektuály ve své bublině), aby slušní chytří lidé přestali považovat Andreje Babiše za největší zlo ve známém vesmíru a pokusili se s ním dohodnout na prospěšných kompromisech pro tuto zemi. Jaký má význam stále dokola omílat Čapí hnízdo, kde jde sice o podvod, ale v zanedbatelném rozsahu, který navíc voličům nevadí? Anebo stále znovu vyčítat minulost oportunistického agenta člověku, pro kterého je improvizovaný oportunismus kombinovaný s absencí jakýchkoliv hodnot vypilovanou životní strategií? Andrej Babiš se z naší země nikam nevypaří ani sám nikdy dobrovolně neodstoupí. Ocitl se v určité osobní situaci a z hlediska teorie her ji nemůže vzdát, i kdyby najednou dostal stokrát chuť politiku navždy zabalit a užívat si život blahobytného miliardáře. Dnes už to nejde. Pokud nechce být rozdupán, nemá na vybranou. V zahájeném příběhu musí pokračovat, a protože je zarputilý a schopný hráč, větší tlak na něj vyvolává pouze větší protitlak. Babiš přitom není šílený společenský reformátor typu Hitlera, Stalina nebo jiných ideologických fundamentalistů. Nemá žádné vlastní politické ambice, na kterých jeho ego lpí. Nevyplatí se mu vystupovat z EU nebo zkoušet nějaké riskantní třetí cesty. Je pouze bezskrupolózní byznysman, který řeší peníze a své obchodní pozice. Žádný ideál, ale s tím se dá žít. Jeho osobní zájmy jsou z hlediska fungování celého státního aparátu ve skutečnosti minoritní. Navíc ho z psychologického pohledu těší, když ho lidé mají rádi, jak už mnohokrát ukázal při různých příležitostech. Dá se proto předpokládat, že by mu vůbec nevadilo v mnoha oblastech, které se nedotýkají jeho byznysu, jednat ku prospěchu země - kdyby s ním ovšem někdo mluvil a chtěl spolupracovat. Ale protože se ho dnes všichni slušní chytří lidé štítí, zbývá mu pouze nekonečné politikaření a jako partneři politický odpad. Nemyslím, že z toho má radost, ale je bohužel dost pragmatický, aby zvládnul sehrát i tuto verzi. Babiš bude takový, jaké mu jeho okolí dovolí být. Pokud ho pasuje do role ďábla, stane se jím. Ale fungovalo by to i obráceně. Normální politici v této zemi dělají chybu, že se osobnosti Babiše ostentativně straní, místo toho, aby přicházeli se svými návrhy a hráli s ním stejně tvrdě jako on s nimi. Vždyť přinejmenším od voleb žádný z nich ANO nic realistického nenabídl. I proto se tato země ocitla v situaci, ve které momentálně je. A pokud se česká elita nevzpamatuje, neodhodí rozjitřené emoce a neaktivuje zbytek rozumu a politického pragmatismu, budeme se ještě v příštích letech divit, kam až se dá klesnout. Obávám se, že hra rozehraná tímto způsobem nemá vůbec žádné dno.