Hned úvodní dotaz směřoval na současnou politickou situaci. Před nedávnem proběhly demokratické volby, za měsíc budou další, přesto je zpochybňován demokratický vývoj a píše se o normalizaci. „Jedná se o důkaz neschopnosti některých politických subjektů uznat svoji porážku,“ vypálil prezident, ještě než redaktor stihl doříci dotaz.

Vítěz voleb má podle něj mandát prosazovat svůj program. Jenže dnes je situace poznamenána tím, že poražení nejsou schopni se vyrovnat se svou frustrací. Proto on sám, když jmenoval Andreje Babiše premiérem, citoval mu epigram polského satirika: „Nezlob se na trpaslíky, že ti okopávají kotníky, oni výš nedosáhnou.“

Pak se rozpovídal o úspěšných a neúspěšných ministrech, přičemž jako zářný příklad neúspěšnosti jmenoval kvarteto ministrů, které do Topolánkovy vlády vyslala Strana zelených. Zejména jejich předseda Martin Bursík se prý tehdy zapsal do dějin.

Pak prezident zalitoval, že nevyšel záměr posílit většinové prvky ve volebním systému, který byl připravován za jeho vlády. „Tito již zmínění trpaslíci okopávající kotníky by rázem zmizeli,“ myslí si. Dnes by v takovém případě byli mimo parlamentní lavice TOP 09, STAN a možná i lidovci.

Pokud jde o ochranu malých stran, podle prezidenta je nejlepší ochranou to, že se stanou stranami velkými. „Za svou malost by se měli stydět, ne na ni ukřivděně poukazovat,“ soudí prezident republiky. Jako příklad uvedl ČSSD v devadesátých letech, které stačilo šest let, aby se ze sedmi procent stala vítězem voleb. „Ale funguje to i opačně, neboť díky svému neschopnému vedení je dnes ČSSD na oněch sedmi procentech z roku 1992,“ dodal.

Vyjádřil se i ke snu Václava Havla o nepolitické politice. Ta podle Zemana neexistuje, tak jako neexistuje nechirurgická chirurgie. „Pokud by tomu tak bylo, musel by vás operovat šarlatán,“ uzavřel téma.

Pak se neshodl s redaktorem na hodnocení francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. Sice vyhrál v krátkém čase dvoje volby, ale Zeman prý hodnotí politiky v delším časovém horizontu a ten Macronovi nevěští.

Pak se zamyslel nad výhodami a nevýhodami většinových a menšinových vlád, přičemž vyjádřil názor z vlastní zkušenosti, že s menšinovou vládou byl spokojený. V Evropě se podle něj nejedná o nic neobvyklého.