Uvedla, že tehdy došlo k velkému vzepětí, asi podobnému tomu z roku 1939. Také si tehdy výročí roku 1939 vybrali, že si ho budou připomínat. „Věděli jsme, že jiná naše oblíbená data, jako výročí upálení Jana Palacha nebo 28. říjen, by nám neprošla. A protože komunistickému režimu záleželo na tom, aby byl hodně jiný než byli nacisté, po dlouhém vyjednávání nám to povolili s vytyčenou trasou z Albertova na Vyšehrad, tam to mělo skončit. My jsme pokračovali na nábřeží a až pak na Národní třídu a na Václavské náměstí. To v našich plánech bylo, ale v jejich ne.“

Vzpomínala také na to, že spolu s dalšími studenty tehdy vydávala studentské časopisy, v nichž byla stále snaha o dialog s komunistickým režimem. „Je nutné si uvědomit, že to probíhalo v atmosféře Gorbačovovy perestrojky a glasnosti a my jsme věděli, že to je takový krátký úsek v našich dějinách, kdy máme my studenti šanci něco udělat.“

Datum 17. listopadu bylo stanoveno jednak kvůli významu tohoto dne a také proto, že napětí v československé společnosti bylo velké. „Byli jsme takový skanzen v rámci tábora socialistických zemí, protože v Polsku probíhaly kulaté stoly s opozicí, východní Němci hlasovali nohama. V Československu vypadala ta situace úplně zabetonovaně. My jsme se báli třeba po červnu, kdy v Pekingu komunistická moc úplně zlikvidovala studentské městečko, mnoho lidí bylo zabito a skončilo v koncentračních táborech. Tak my jsme si mysleli, že by u nás mohl nastat ten čínský scénář, protože vedení komunistické strany bylo nereformovatelné.“

Jako připomínku toho, jak by to mohlo dopadnout, nosila na klopě znak čínských stávkujících studentů, dostala jej od francouzského novináře, byla to bílá socha svobody na červeném pozadí.

Když to nosila i v dalších týdnech, mnozí se jí na to ptali. „Já jim říkala, že se snažím zůstat nohama na zemi, protože komunisté mají policii, armádu, Lidové milice. Mají svých 30 tisíc lidí připravených na tzv. zvláštní operace. Pokud by to špatně dopadlo, mohlo by to dopadnout opravdu hodně špatně.“

Krátce se vyjádřila i k současnosti. „Myslím, že jsme vůbec neměli představu o tom, jak složité je demokracii řídit, spravovat, udržet, bránit. To všechno jsme se učili za pochodu. Naše představy jako lidská práva se nám splnily.“

Poukázala na to, že „obviněný ze spolupráce s StB“ Andrej Babiš jako první politik položil květiny na Národní třídě. Podle Pajerové to bylo proto, „aby tam nikoho nepotkal“.

Posteskla si také na to, že si dříve nedokázali představit, že dojde k tomu, že prezident bude udržovat styky k putinovským Ruskem nebo s komunistickou Čínou.