Rozdělený národ, hrozba rozpadu země, posíleny odstředivé proudy, nejistá budoucnost, nejistota – to jsou, ohledně výsledku referenda, mnohokrát opakovaná fakta. „Vina je na Junckerově vedení Unie, které nebylo ochotno přistoupit na jednoduchou tezi, že členské státy Unie mají mít právo rozhodovat o tom, kdo může a nemůže fungovat na jejich území a účastnit se systému sociální podpory,“ připomněl Neff zásadní britský požadavek, který byl zamítnut „ve prospěch prosazování fikce o jednolitém evropském prostoru“.

Odešla tedy pátá největší ekonomika světa. Vedení EU podle Neffa nepochybně selhalo a otevřelo ve společenství ránu pod čarou ponoru, bez známky sebereflexe, bez ochoty vzít na sebe odpovědnost.

I v této turbulentní době se však ozývají hlasy prosazující jakési reformy evropských institucí – ty ale, podle Neffa, stejně nenastanou. Není to ale žádná škoda, protože kořen zla je jinde. „Je v rostoucí síle levičáctví socialistického typu, tentokrát v zeleném maskování, v politických strukturách Německa a Francie a dalších států kdysi demokratické části Evropy, na západ od železné opony,“ zdůraznil Neff.

„Můžete navymýšlet geniální reformy, ale nebudou nic platné, protože tento mor je zakořeněn v národních strukturách západních členských států,“ konstatuje Neff.

A přidává jedno poučení z historie: „Socialistický experiment se na východě Evropy zhroutil nikoli díky nepopiratelné statečnosti disidentů, ale následkem ekonomického rozvratu. Ten je na konci Zeleného údělu, který je právem přirovnávám k Velkému skoku čínského kormidelníka Maa. Jde o totéž. Ideologie vnucená do ekonomické praxe.“

Neffova předpověď na závěr zní: „Dvacátá léta hroucení, třicátá léta krize, čtyřicátá léta katarze. Pak bude na shledanou s Velkou Británií. Kéž zůstane velkou.“