Podle Honzejka je neuvěřitelné, že politická vládní a ústavní krize trvá dál a bude trvat dál. Prezident Miloš Zeman sice odvolá ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD), ale o tom, zda jmenuje sociálnědemokratického nominanta Michala Šmardu, se rozhodne později. 

„Sledujeme tady nejen totální (sebe)ztrapnění premiéra, ale především další kolo trhání ústavy na cucky. Prezident nemá o nominacích co rozhodovat. Podle ústavy má jmenovat kandidáta, kterého navrhne premiér, a hotovo. Všechno ostatní je svévole,“ míní Honzejk.

„Libovůle se stává normou. Bylo by přitom relativně snadné tomu zabránit. Pokud prezident nevyhoví návrhu premiéra v přiměřené době – a doba bezmála čtvrt roku, kterou Zeman avizuje, přiměřená není –, měl by sebevědomý premiér reagovat kompetenční žalobou. Aby bylo jednou provždy jasné, že žijeme v parlamentní republice, ne v Zemanem tvořeném poloprezidentském systému,“ uvedl Honzejk s dovětkem, že Babiš to udělat nechce, neboť se Zemana bojí. 

„Nechce si znepřátelit prezidenta, který mu může eventuálně udělit milost a který bude po dalších volbách jmenovat nového premiéra. Už před schůzkou prohlašoval, že ‚když se nepovede problém vyřešit nyní, bude se asi pokračovat až po prázdninách‘, což byl ukázkový defétismus. Babiš tím vlastně dopředu říkal, že si před prezidentem klidně lehne na záda. Proč by mu pak Zeman ustupoval byť jen o píď?“ zeptal se Honzejk.

„Jedno je už naprosto jasné: Ústavní žaloba na Miloše Zemana, kterou připravili senátoři, je zcela namístě. Je smutné, že ve sněmovně návrh žaloby neprojde, protože pro by muselo být vedle tří pětin senátorů i 120 poslanců. A těch, kteří jsou nakloněni Zemanovi (z řad ANO, SPD, KSČM), je většina. Takže aspoň konstatujme, že ti, kteří pro ústavní žalobu ruku nezvednou, dají jasně najevo, že politický profit a libovůle jsou pro ně víc než ústavní pravidla. A že tak přitakají plíživé deformaci našeho politického systému do podoby odpovídající spíše jakémusi derivátu východního chánátu než standardní parlamentní republice," uzavřel.