„Turecko bylo po celou dobu studené války spojencem Západu. Na druhé světové válce se sice příliš nepodílelo, ale např. korejské války se účastnilo značně a za cenu velkých obětí. Jeho armáda je druhá nejpočetnější v zemích NATO (hned po USA),“ zmínil situaci v době zakladatele turecké republiky Mustafy Kemala. V té době nesla země atributy jako sekulární stát, turecký nacionalismus, sekulární armáda.
„Od nástupu bývalého premiéra a současného prezidenta R. T. Erdogana k moci v roce 2002 vyvstávaly pochybnosti, do jaké míry chce Erdogan zachovat kemalistický charakter Turecka a do jaké míry jej hodlá opustit v zájmu tzv. islámské demokracie (podle jeho stoupenců), anebo přímo měkkého islamismu a Islámského státu. Tyto pochybnosti jsou po neúspěšném pokusu části turecké armády 15. července letošního roku vyřešeny,“ zmiňuje Joch Erdoganův „protipuč“. Konstatuje také, že dnešní Turecko již není kemalistickým Tureckem, ale Tureckem erdoganovským.
„Je toto Turecko stále naším spojencem? Formálně ano. Turecko je stále členem NATO. Je ale spojencem skutečným? To je otevřenou otázkou,“ dodává Joch. Následně zmiňuje, že Erdogan se v Sýrii profiloval nejdříve jako nepřítel tamního ruského angažmá, aby se následně s ruským prezidentem Vladimirem Putinem smířil.
Původní text ZDE.
„A během pokusu o převrat či krátce po něm jednotky věrné Erdoganovi paralyzovaly americkou leteckou vojenskou základnu v Incirliku na jihovýchodě země, na které se nacházejí i americké jaderné zbraně. Podle zpráv na ní znemožnily Američanům svobodu jednání a kontroly nad zbraněmi. Následně se objevily zprávy o případném záměru USA své jaderné zbraně z Turecka stáhnout a přemístit jinam,“ dodává Joch a vyvozuje také následující závěry.
„Pokud by USA neměly svobodu jednání a plnou kontrolu nad svými zbraněmi na základnách v cizích zemích, ty zbraně z nich stáhnou. Zda takováto situace nastala, vědí ony; a zda taková situace hrozí, si vyhodnotí ony. Zadruhé, najít země ochotné přijmout na svém území americké jaderné základny nemusí být triviální úkol. Za to si mohou USA samy – tím, že se stahují ze světa, vyvolávají u svých spojenců nedůvěru ohledně své spolehlivosti coby spojence, a celkovým vyvoláváním pocitu vlastní slabosti,“ uzavírá Joch se slovy, že dlouhodobě nelze také spoléhat na to, že erdoganovské Turecko je stejně spolehlivým spojencem jako kemalistické Turecko.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
