Analytik Petr Robejšek v křesle hosta úterního Interview ČT24  vysvětloval nejen to, co se děje na Ukrajině. „Pojem válka tamní dění vystihuje, ale není to to nejpodstatnější,“ míní Robejšek. Na Ukrajině je podle jeho názoru podstatný střet  o národní budoucnost, což je něco, co už západní Evropa tolik nezná, protože žije v zajetí konzumu. Na Ukrajině je tomu ještě jinak.

Oligarchové jako stabilizační prvek

Celý ukrajinský proces podle Robejška začal podstatně dříve, než se dnes zdá. Problém narostl v okamžiku, kdy se Evropská unie pokusila s Ukrajinou jednat z velmocenské pozice. O totéž se pokusilo Rusko a na rozdíl od EU uspělo, protože tato země má jednoho čelního představitele. U EU to neplatí. Putin logicky kráčí za naplněním ruských národních zájmů.

„Nesmíme zapomínat také na působení ukrajinského exprezidenta Viktora Janukovyče. Janukovyč bezesporu selhal jako politický vůdce. Na celé čáře. A je podivné, že se v té situaci tak dlouho udržel u politické moci,“ míní politolog a ekonom Robejšek. Zároveň do hry o Ukrajinu vstupují oligarchové a podle Robejška tito lidé představují stabilizační faktor, protože mají ve své zemi ekonomické zájmy a stojí o to, aby se země rozvíjela v poklidu. Já se na to dívám politologicky, já se na to nedívám morálně, to bychom se nedostali vůbec nikam,“ podotkl Robejšek. V pozadí všeho dění jsou ekonomické zájmy, a na těch jsou schopni se dohodnout právě oligarchové, aspoň podle Robejška.

Také u nového ukrajinského prezidenta, který má být zvolen na konci tohoto týdne, bude důležité, jaké bude mít spojence s hospodářskou a politickou mocí. Stávající ukrajinský prezident Turčynov má podle Robejška jen slabý vliv a nový prezident na tom snad bude lépe.

Odvěký ruský problém

Následně se vyjádřil k tomu, o co vlastně usiluje ruský prezident Vladimir Putin. „Ruský národ si není jistý, kam až sahá Rusko,“ míní Robejšek. To je historický problém, se kterým se Rusko potýká prakticky po celou svou historii. Z tohoto hlediska je úsilí o prosazení svého vlivu na Ukrajině logické, stejně jako je z hlediska EU logické snažit se vtáhnout Ukrajinu do své sféry vlivu. Robejšek by prý rozhodně nechtěl mít Putina za přítele, protože provozuje expanzivní politiku, ale platí, že dobře využívá své možnosti, v tuto chvíli především vydírací potenciál.

EU naproti tomu čelí svým vnitřním problémům, se kterými se jí zatím příliš nedaří vypořádat. Politické elity EU se prý snaží vytěsnit voliče od moci, resp. jim umožnit rozhodování jen ve volbách jednou za čtyři roky. A to jde ještě o rozhodnutí omezené, protože nakonec často vládnou velké koalice. Tyto koalice ale často neřeší problémy, které lidi pálí. Jde např. o téma migrace.

„Etablované strany se nezajímaly o základní problémy lidí, které je většinově zajímají. ... A pokud se člověk cítí znevýhodněn, bude hledat někoho, kdo mu pomůže vyřešit tento problém,“ upozorňuje Robejšek, tímto tématem může být právě migrace, protože občané mohou mít pocit, že jim imigranti berou práci, případně ještě pobírají dávky v nové zemi. Domácí voliči jsou zneklidněni, ale etablované strany jim mnohdy nenabízejí řešení.