Smlouva předpokládala, že se odsunou sovětská vojska z československého území v několika etapách, ale to poslední datum bylo 30. 6. 1991. Stihlo se to dřív, i když jenom o pár dnů a poslední voják, a především velitel klíčových vojsk tady na území Československé republiky byl v Milovicích. A právě s ním se mimo jiné Kocáb, který byl šéfem parlamentní komise a dohlížel na odsun sovětských vojsk, loučil. 

„Bylo to poměrně komplikované, protože Adamcova vláda 15 : 5 se rozhodla to navrhnout. Byla to první neúspěšná vláda, která přišla před vládou národního porozumění, ale jako součástí snižování stavu vojenských sil po celé Evropě. To znamená, že tam nebyl přiznán ten fakt sovětské okupace, ale bylo řečeno: Dobře, stahují se síly, snižují se počty a do toho jakoby schováme odsun sovětských vojsk z našeho území. To bylo pro nás naprosto nepřijatelné, protože Sověti byli okupanti, a nebylo to žádné pravidelné rozmístění sil Varšavské smlouvy. Byla to prachobyčejná okupace a my jsme tento jejich postoj nechtěli přijmout. Než vznikla tato smlouva 26. února, tak byla celá řada velmi významných jednání,“ poznamenal Kocáb.

A vzpomněl i na to, jak ještě v prosinci ministr Ševardnadze odmítal stahování sovětských vojsk z našeho území. „Musíme si uvědomit, že Sověti v té době měli 850 tisíc svých vojáků, včetně rodinných příslušníků a pracovníků techniky na území Varšavské smlouvy, ve svých satelitech. To znamená, že pro ně to byla úplně obří akce a znamenalo to také, že ztrácí definitivně svůj vojenský, ale to znamená i politický vliv a v podstatě to signalizovalo budoucí rozpad Sovětského svazu. Jednání byla složitá a to dnešní jednání, o kterém se bavíme, tak to bylo vyústění těch předchozích jednání, kdy vlastně úředníci ministerstev zahraničních věcí a také obrany už se dohodli na konkrétním termínu. Ale politická musela být vyjádřena předtím,“ uvedl.

Následně Kocáb vzpomínal i na to, jak o celé věci hovořil s tehdejším prezidentem Václavem Havlem. „Základní požadavek sametové revoluce byl, že bylo jasné, že když budeme mít sovětské vojáky na našem území, tak to může den ze dne všechno skončit. Podobně jako v srpnu 1968,“ řekl. A zavzpomínal i na tehdejšího ministra Luboše Dobrovského.

„Úplný začátek se traduje do 19. listopadu 1989, tedy dva dny po zásahu na Národní třídě, kdy jsme navštívili premiéra Adamce, a tam jsme požadavek odsunu sovětských vojsk vyjádřili. A je nutno vědět, že Adamec byl v přímé linii napojení na Gorbačova, jednak přes KGB, samozřejmě, ale i politicky osobně a tady někde začíná ten rozhovor. Potom pokračovaly dopisy Občanského fóra Nejvyššímu sovětu, to bylo všechno v listopadu, potom jsme napsali ještě s Horáčkem, Havlem, s několika lidmi z OF další dopis přímo Gorbačovovi, aby byla tato jednání zahájena a už prvního prosince 1989 přišla od Gorbačova první odpověď, kdy on říkal, že náš požadavek přijal s porozuměním. A řekněme, že od toho prosince se na tom permanentně pracovalo, a když potom vznikla vláda národního porozumění, tak i Marian Čalfa zajel do Moskvy a součástí jeho návštěvy bylo právě projednávání i této věci,“ vzpomínal Kocáb.