Státní rozpočet je podle Jana Pavla stále negativně ovlivňován restriktivními opatřeními a výdaji spojenými s covidem. Může tornádo, které poničilo několik obcí na jižní Moravě, způsobit státní kase nějaké vážnější problémy? „Nedomnívám se, že by to znamenalo nějaké hlubší propady veřejných financí. Je to záležitost, ve které se veřejné finance musí angažovat, ovšem důležité je říci, že to je záležitost jednorázová. A to znamená, že výdaje, které půjdou ať už na opravu veřejné infrastruktury, nebo jako kompenzace lidem, kteří byli zasaženi přírodní katastrofou, se dále nebudou opakovat.“

Co si myslí ekonom o slovech ministryně financí Aleny Schillerové, že z krize se musíme proinvestovat a pomoci si ekonomickým růstem? „Nerovnováha veřejných financí, která je v současné době poměrně značná, je dominantně strukturálního charakteru. To znamená, že tady ekonomický růst nepomůže,“ domnívá se Pavel. „Neobejdeme se tak bez opatření, která nebudou populární, tedy ať už redukce na výdajové straně, nebo zvyšování daňových příjmů.“

Národní rozpočtová rada varovala, že už v roce 2024 hrozí prolomení tzv. dluhové brzdy, která je stanovená na 55 % hrubého domácího produktu. Dá se to ještě zvrátit? A kolik to bude stát obyčejného Čecha? „Zvrátit to lze. Stačí jen konsolidaci na následující roky udělat o trošku větší,“ říká ekonom. „Vláda v současné době předpokládá meziroční tempo konsolidace v rozsahu 0,5 procenta HDP. Aby bylo zabráněno dosažení hranice dluhové brzdy, muselo by se každoroční konsolidační úsilí zvýšit na 0,8 procenta HDP. V příštím roce tak vláda předpokládá zlepšení strukturálního salda o 31 miliard korun, bylo by však potřebné ještě zhruba 20 miliard korun přidat. To by znamenalo zvýšení příjmů, tedy daní, nebo redukci výdajů v rozsahu přibližně 1800 korun na jednoho obyvatele České republiky.“