Ministryně Maláčová dala do návrhu zákona o dětských skupinách název jesle, které už mají genderově zaměřené návody. To vyvolalo diskusi o genderové teorii vůbec.

„Připadá mi, že argumenty proti genderové teorii, které používají liberálové (Klaus a Okamura), jsou dost ploché na to, aby přesvědčily veřejnost, hlavně mladé lidi, že genderová teorie a potažmo všechny teorie, snažící se vytvořit univerzálního člověka bez rozlišení, jsou špatné,“ uvádí na úvod pro ParlamentníListy.cz publicista Vlastimil Podracký. „Myslím si, že zhoubnost celé této ideologie je očividná,“ domnívá se.

A hned vysvětluje proč. „Univerzální člověk-jednotlivec nebude zakládat rodiny, protože ty jsou založeny na odlišných biologicky daných rolích muže a ženy, a odmítne i tzv. rodné kolektivy národa a obce. To vše není jen otázka genderové teorie, ale má širší ideový záběr. Principem je odloučení od kolektivů vůbec, které bychom mohli nazvat individualismus,“ vysvětluje.

Genderová teorie je sebezničující vize

„Odloučení“ je ovšem podle něj něco více než individualismus, který předpokládá existenci společnosti a určuje chování jednotlivce v ní (předpokládá soutěž jednotlivců uvnitř kolektivu). „Postmoderní odloučení je ovšem totální, je to jakási poslední fáze odklonu člověka od přírody, od přirozených principů a tím i od přirozeně rostlých „rodných kolektivů“. Jednotlivec má být odloučený a zároveň univerzální, tedy bez rozlišení, které, pokud fyzicky existuje, se nevnímá a vyžaduje se shodné chování. Tento odklon je zhoubný a tito takto myslící lidé jsou poslední svého druhu, protože se odklonili nejen od rodiny, ale od přirozenosti vůbec, nechápou přírodu, její mechanismy, jediné, co byli schopni přijmout, je přirozený mechanismus tržní ekonomiky (dnes už ovšem silně deformované), protože jim přináší materiální blahobyt. Genderová teorie je sebezničující vize odpřirozeněného člověka, stejně jako je ničení přírody hédonickým životem,“ popisuje Podracký.

Ale vůbec nejhorší dle publicisty je, že genderová teorie je realizovatelná; kdyby nebyla, mohli bychom se tomu jen smát. „Člověk se rodí jako nepopsaný papír, na rozdíl od zvířat je chudý na instinkty. Je nesmysl nechat dětem, aby si určily pohlaví, aby samy se rozhodovaly. Děti se rozhodnou na základě vedení dospělými, dítě nemůže mít svobodu, nemá rozum k tomu, aby vědělo, co dělá. Dospělí vědí, jak dítě vychovávat, aby uspělo ve světě, ve kterém žije, nikoliv proto, aby naplnilo nějakou poblouzněnou teorii,“ upozorňuje.

Svoboda člověka začíná v plnoletosti a je taková, jakou mu společnost a řád poskytne. „Není nějaká absolutní svoboda, se kterou by se člověk rodil. Člověk nemá automaticky v sobě mravní řád, musí být od narození vychováván v řádu, učit se pravidla. Dítě nikdy není zcela bez výchovy, vždy existuje v nějaké společnosti a učí se ze svého okolí. Špatně vychované děti, které jsou potom zátěží společnosti, jsou vychované k povýšenosti, k lenosti, k odmítání práce, ke špatným společenským vazbám,“ myslí si a dává příklady. 

„Z člověka lze vychovat cokoliv, děti vychované zvířaty se nikdy nestaly lidmi. Dítě kolonistů ukradené indiány a vychované v jejich kmeni se stalo indiánem. Dovednosti potřebné k obživě a reprodukci se musí naučit, musí se učit i dovednosti matky a otce, které vlastně už životní roli předurčují tak, aby byla naplněna bez problémů a tím společenstvo mohlo existovat do budoucnosti (děvče hrající si s panenkou, vozící ji v kočárku bude nejspíše matkou; chlapec to sice může dělat také, ale není to pro něj tak potřebné, protože on děti nerodí ani nekojí, a proto se obvykle o malé děti nestará).“

Pokud děti v genderových rolích nebudou vychovávány, jejich život se dle Podrackého pouze zkomplikuje, nebo se dokonce mohou i odloučit od fyzicky určených rolí, nebudou matkami a otci. „Výchova v protikladu k fyzické přirozenosti je záškodnická, je proti zájmům společnosti. Maskovat to svobodným rozhodnutím dítěte je pokrytecké, žádné dítě se totiž dokonale svobodně nerozhoduje, může sice projevovat nějaké sklony, ale v posledku se rozhoduje tak, jak to vidí v okolí a jak je vedeno,“ vysvětluje.

Transversismus je odchylka, která je proti přirozenosti a proti zájmům společnosti

„Pokud někdo chce změnit pohlaví, může tak učinit pouze jako dospělý, když neuspěje výchova v jeho přirozeně daném genderu. Děti se nerozhodují o svém pohlaví, jsou vychovávány dospělými podle svého fyzického pohlaví, teprve když tato výchova neuspěje v období do dospělosti, lze akceptovat zásah do fyzického pohlaví,“ míní publicista a upozorňuje, že společnost má svoje zájmy a musí je uplatňovat. Měnit pohlaví nemůže lehkovážně ten, kdo byl k tomu nějak ideologicky sveden, přestože k tomu nemá sklon.

„Transversismus je odchylka, která je proti přirozenosti a proti zájmům společnosti. Muž, který se cítí být ženou, se sice může nechat na ženu fyzicky přetvořit, ale hlavní ženské poslání, být matkou, nemůže naplnit. Žena, která se cítí být mužem, mít děti nejspíše nebude. Je tedy zločinem k transversismu vychovávat děti. Proto je zapotřebí dítě vychovávat v jeho genderové roli; pokud jeví transversní sklony, určitě je prosadí. Musí překonat určité obtíže se svým zaměřením, aby se odfiltroval případný vliv ideových pomatenců nebo zhoubné módy,“ konstatuje.

Děti se musí citlivě vychovávat ve svých genderových rolích, které se týkají budoucí životní role, nikoliv profesní role. „Pokud by mělo dítě jiný profesní sklon, je potřeba mu vyhovět v rámci profesní dráhy (děvče jako voják nebo strojvedoucí), nikoliv ovšem v životní roli (děvče je sice voják, ale stane se matkou rodiny). Genderová role se tedy neopouští. Společnost by měla vytvořit podmínky, aby matky mohly pracovat v profesi, kterou si vyberou, ale aby měly zajištěn servis pro svoji životní roli matky. V podstatě jen popisuji, co v dnešní společnosti existuje a co není zapotřebí měnit,“ uvádí.

Genderové oddělené role jsou součástí tradičního řádu, který dosud existuje a přežívá všechny režimy, protože je produktivní a jasně přiděluje role za všech nepříznivých okolností (za války se ženy starají o přežití rodiny a muži bojují). „Bez tohoto tradičního řádu bychom nebyli. Nejsme totiž zvířata, abychom měli výrazné instinkty a výchovu nepotřebovali. Tradiční řád, který neobsahuje jen genderové role, ale i všechny atributy lidských vztahů, základní pravidla života určující přežití (výchova k práci, poslušnost autoritám, usměrnění agrese k druhým lidem atd.) se vyvinul v úspěšném společenstvu, které prošlo historií plnou zvratů a nebezpečí, zatímco jiné modely vztahů žen, mužů a dětí neuspěly, taková společenstva zanikla, nebo zanikla jejich pravidla a ona převzala pravidla úspěšná,“ objasňuje.

Proč se dnes vyprávějí a prosazují genderové ideologie? „Protože žijeme v poslední fázi odpřirozenění, tedy jakéhosi odklonu člověka od přirozenosti, který začal odklonem od přesahujících principů, od Boha, od přírody, od přirozených principů a vzorů, tedy těch věcí, které přirozeně existují, nebyly člověkem stvořeny, ale jsou člověku dány. Protože jsou zatěžující, člověk dává přednost svým výmyslům a tyto principy zavrhuje. Nastává konflikt přirozenosti a lidských iluzí,“ myslí si Podracký.

Rodina je přirozeně rostlý společenský útvar, který se osvědčil

Přirozený vývoj dle něj ukázal, co je vhodné, někteří lidé to popírají a vymýšlejí věci na základě svých odpřirozeněných vizí, které nemají žádnou hodnotu, nic nepřinášejí, jsou to blouznivé iluze městských intelektuálů odloučených od přirozenosti. „Liberálové bohužel nedovedou bránit těmto zhoubným teoriím, vycházejí z ochrany lidské svobody, která těmito teoriemi samotnými narušena není, a narušit ji mohou jen aktivisté, jestliže začnou svoje teorie realizovat totalitně, což se zatím neděje. Liberálové vlastně teorii samotnou nekritizují, ale bojí se jejího totalitního prosazování. To nevyznívá přesvědčivě,“ konstatuje.