„Vás proslavily hlavně akty a portréty. Já jsem si dokonce v jednom moc hezkém profilu přečetl, že jste Král aktu. Co vás přivedlo k focení toho lidského těla jako takového?“ zeptal se moderátor na začátku pořadu Prostoru X.

Celý rozhovor ZDE

„Tak to bylo někde tak jako na hranici dospělosti, tak kolem těch 18 let. Měl jsem na střední umělecké škole takovou spolužačku, která byla velkou inspiraci, takže tou jsem začal,“ odpověděl umělec. „Bylo to proto, že se vám líbila?“ měl další otázku moderátor. „No samozřejmě, to je o tom, že já jsem neopustil vlastně pojem krása, nikdy jsem se ho vlastně nevzdal. Stále prožívám tu hodnotu.“ Na otázku, co je krása, odpověděl, že to je něco nepopsatelného, tak široký pojem, co neustále fúzuje a koketuje s ošklivostí.

Na otázku, zda ho baví více mužské, nebo ženské tělo, Stano odpověděl, že ho baví pouze ženské tělo. „Ty ženy, které fotíte, jde o to, vybudovat si nějaký vztah s nimi?“ byla další otázka. „To je další věc,“ začal odpovídat fotograf, „já všeobecně nemám nějaký vztah k ženám, ale k určitým životním bytostem ano, ono se to nějak pozná. Já přijdu do nějakého interiéru, nebo exteriéru. To se hned pozná, že je to typ, s kterým by se dalo něco vytvořit,“ myslí si Stano.

Inspirace pro něj je i odstřižení od reality. „Myslím si, že člověk by se měl umět podívat dozadu do historie, to já dělám, tam se kouknout na to, že to co vlastně zůstalo za hodnoty, to co má nějaký prvky věčnosti. To, co na vás dýchne jako hodnota, co zůstala. Pak ta současnost je poměrně dost chaotická, protože vy jste její součástí, nemáte takový nadhled, odstup. Já se o to pokouším, mít ho. Vidět ty věci z odstupu, nejsem ani uzavřený v médiu fotografií. Dojít do jakéhosi prvku svobody, osvobození se od určitého zmatku, chaosu, různých špatných energií a tak dále. Na základě toho, že máte nějaký svět svůj, tak když si vezmete svou historii, spojíte to s tím svým světem, kde vám jde o určité hodnoty, které chcete prosazovat, tak tím si můžete udělat ty další kroky, které chcete dělat do budoucnosti, protože to je to podstatné. Být silný a jít dopředu,“ rozvedl svou myšlenku.

Dodal však i další zajímavou myšlenku. „Já jsem se dostal do stavu, kdy jsem naprosto přesvědčený o tom, že vše, co se děje, se děje správně. Nejsem v podstatě tak úplnou součástí toho, co se děje. Cítím se tak trošku mimo,“ vysvětlil a na otázky, zda bere správně i války, ekologické krize či jiné problémy, tak odpověděl, že ano. Bere to všechno správně. Na poznámku moderátora, zda to spíš není tím, že s tím nemůže nic udělat, tak odpověděl, že je to jedno s druhým. „Vychází to z toho, že se snažím dělat hodně věcí, ale soustředím se právě na věci, které mohu dělat, ty, které nemohu přímo ovlivňovat, tak je spíš sleduji, přijímám, reflektuji je a reaguji na ně. Věřím tomu, že je to jakýsi proces,“ uvedl.