Bývalý novinář a spoluzakladatel vlivné neziskové organizace Reportéři bez hranic působí od roku 2014 jako starosta sedmdesátitisícového města Beziers. Je znám svými politicky nekorektními názory, ale tentokrát za ně zaplatil. A to doslova. Předevčírem byl odsouzen k pokutě ve výši 2000 eur. Tisíc eur mu bylo uloženo jako pokuta za údajně nenávistné výroky a dalších tisíc eur představuje úhradu soudních výloh pro sedm protirasistických subjektů.

Ménard se přitom nedopustil žádných antisemitských výroků, stejně tak nevelebil Adolfa Hitlera či samotnou nacistickou ideologii. Pouze loni v září napsal na Twitteru, že v jedné třídě v centru Beziers tvoří muslimští žáci 91 % a označil to za problém. Zástupci lidskoprávních organizací LICRA, MRAP, Ligy lidských práv, SOS rasismus a mnohých dalších „nelenili“ a pohnali Ménarda k soudu, jehož finální rozsudek padl toto úterý.

Třiašedesátiletý spolupracovník Le Penové se ihned poté nechal slyšet, že se odvolá. Jeho právní zástupce požadoval zproštění viny a podle deníku Le Monde výsměšně konstatoval, že by měl ještě soud uvalit trest smrti na svobodu myšlení. U soudu přítomní lidskoprávní aktivisté nicméně vyjádřili s rozsudkem spokojenost a slavnostně si slíbili, že budou vůči dalším Ménardovým výrokům ostražití a i nadále jej budou sledovat.

Zatímco zástupci zmiňovaných neziskových organizací nenechávají na Ménardovi jednu nit suchou, samotný politik své provinění odmítá. „Jen jsem jasně pojmenoval situaci. Pokud se stane popisováni reality zločinem, potom už nebude možné říkat vůbec nic. Popsal jsem jen to, co vidí všichni volení zástupci, ale neodváží se o tom mluvit na veřejnosti. Když je někde asi 90 % dětí přistěhovalců, je to prostě problém pro jejich budoucí integraci,“ argumentoval Ménard.

Britský deník The Sun spojuje odsouzení Ménarda s rozhodnutím Marine Le Penové dočasně odstoupit z čela Národní fronty, aby tak na svoji stranu snadněji získala středové voliče. Britský deník rovněž uvádí, že Ménard je dlouhodobě vnímán jako kontroverzní politik. „Ve svém městě se snažil určit počet muslimských dětí podle jejich ‚křestních‘ jmen či zakázat ‚kebabárny‘. Kdysi také zavítal do uprchlického tábora, aby jeho obyvatelům sdělili, že nejsou ve Francii vítáni.“