Šabatová měla říci, co po ní v úřadě zůstalo, jaká výrazná stopa, a konstatovala, že se jí dařilo zvýšit prestiž úřadu ombudsmana.  

„Myslím si, že se plynule zvýšilo povědomí o tom, co je Veřejný ochránce práv, co může Veřejný ochránce práv dělat, jak může lidem pomoci. Ale také se poměrně výrazně zvýšilo zapsání u odborné veřejnosti a státní správy, která byla naším přirozeným partnerem a kontrolovaným subjektem. Také soudy reagovaly, takže bych řekla, že se postupně a kontinuálně zvyšuje prestiž Veřejného ochránce práv,“ uvedla Šabatová.

Faktem však je, že necelá třetina podnětů, která do kanceláře Veřejného ochránce práv dorazí, není k rukám ombudsmana určena a on se těmito žádostmi zabývat nemá.

Šabatová kontrovala, že v Holandsku ombudsmanovi chodí na stůl až polovina žádostí, které nemá řešit. Český ombudsman je na tom tedy lépe. A když už český ombudsman něco řeší, tak asi u jedné třetiny kauz konstatuje, že se občanům nestalo příkoří a ve dvou třetinách konstatuje, že různé instituce ve vztahu k občanovi pochybily.

Dnes již bývalá ombudsmanka trvala na tom, že její úřad přistupoval se správnou vyvážeností u všech oblastí, počítaje v to i oblast diskriminace. „Tam těch lidí je dokonce o jednoho méně než těch 15 předpokládaných důvodovou zprávou k novele zákona o diskriminaci. Takže to jsou takové mýty, které tady běží,“ konstatovala Šabatová v narážce na svého nástupce Stanislava Křečka, který ještě před vstupem do úřadu tvrdil, že se instituce až příliš věnuje diskriminaci. „Já si myslím, že ty mýty pouští někdo, kdo se nikdy neseznámil s podrobnostmi. Je to neznalost a já doufám, že se zrealističtí ten pohled,“ doplnila v obecné rovině Šabatová.

Pod jejím vedením, řekla, z úřadu vycházely kvalitní zprávy, které byly odbornou veřejností hodnoceny jako zprávy na úrovni. „Je to už samozřejmé a za to patří dík mým kolegům, protože si nikdo nemyslí, že bych seděla po večerech a psala si ty zprávy sama,“ poznamenala Šabatová.