Ostře se proti sociálnědemokratické ministryni práce a sociálních věcí Michaele Marksové vymezuje expertka pro sociální oblast Občanské demokratické strany Lenka Kohoutová. „Paní ministryně neřeší problémy, které by řešit měla. A to jsou především dávkové systémy. O tom, že se dělají zvláštní výběrová řízení například na ředitele České správy sociálního zabezpečení, si štěbetají vrabci na střeše. Stejně tak paní ministryně neřeší otázky týkající se dávek pro lidi sociálně slabé a jejich zneužívání. Ministryně vždy něco něčím zalepí. Gender má u ní i jejího kolegy ministra Dienstbiera zelenou. I podle toho, jací lidé pro ně pracují, je zjevné, že tato témata jsou oběma blízká,“ konstatovala pro ParlamentníListy.cz. „Paní ministryně si všímá genderu na úkor ostatních problémů týkajících se ministerstva práce a sociálních věcí. Nikdy v životě běžně nepracovala a nebyla nucena vydělávat. Vždy byla v nějaké firmě, která dostávala dotace, nebo v nějaké takovéto organizaci. Roky nedělala nic jiného než věci týkající se genderu. Podle toho to vypadá i na ministerstvu. Jsou tam témata, která nikdo nezvedá. Protože jsou mediálně špatná. Což jsou veškeré sociální dávky, problematika bezdomovectví, sociálního bydlení, problematika zaměstnávání lidí ohrožených sociální exkluzí. To je velikánské téma dostávat na trh práce lidi nejenom se zdravotním postižením, ale i lidi, jako jsou třeba propuštění z vězení. Prostě ti, kteří dlouho zůstávají v té síti sociálních dávek, což je špatně,“ dodala Lenka Kohoutová.

Ďábel se skrývá v detailech

Do Marksové se kriticky obouvají i další politici. Například lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský napsal na svém webu: „Ano, z Norských fondů je financována řada bohulibých aktivit, jako jsou charita či diakonie, výzkumná činnost nebo obnova především církevních památek. Ďábel se ale skrývá v detailech. Při podrobném prostudování velmi dlouhého seznamu příjemců se člověk nemůže zbavit dojmu, že Norské fondy slouží i jako prostředek pro prosazování politických a ideologických cílů Norska podporou spřízněných českých nevládních organizací. Norskému úsilí přizvukují také lidé jako například naše progresivistická ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová. Nemůžeme se pak divit, že paní ministryně nejenže nepomáhá v kauze dětí v Norsku, ale sama Barnevernet hájí. Příliš se ani netají tím, že by norskou praxi ráda zavedla i v Česku, protože její vztah k biologické rodině odpovídá vztahu hrušek s jablky,“ uvedl s tím, že mezi příjemci norských peněz je i řada kontroverzních a nátlakových organizací. „Konkrétně se jedná o různá zelená a hlavně genderová feministická uskupení blízká ministryni Marksové, jejichž postoje dlouhodobě prosazuje. Osobně dost silně pochybuji o tom, že by ony socialistické feministky v dnešní době skutečně přispívaly ke snížení jakékoliv nerovnosti. Zcela jistě ale mají společnou jednu věc. S obrovskou vehemencí se snaží prosazovat své politické zájmy a prezentovat velmi vyhraněné názory v celé české společnosti,“ domnívá se europoslanec.

Podobné názory má poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09), která předložila veřejnosti začátkem května seznam všech příjemců z takzvaných Norských fondů z oblasti sociální a životního prostředí. „Ze seznamu je patrný jasný tlak na prosazování ideových záměrů podle vzorců, které Norsko ve spolupráci s ministerstvy České republiky považuje za – podle sebe – správné. Stejně tak je takové směřování patrné i ve financování nevládních organizací,“ vysvětlila.

Dva iracionální hněvy – vůči feministkám a neziskovkám

Nad vytvořením tohoto seznamu se podivil v Deníku Referendum Tomáš Pavlas, který je manažerem programu Prosazování genderové rovnosti. „Co jsou to ‚jiné ideové záměry‘, o kterých Chalánková mluví? Dokud se z Norských fondů v rámci programu ‚Uchovávání evropského kulturního dědictví‘ financovaly rekonstrukce památek, bylo všechno v pořádku. Program ‚Biodiverzita, monitoring a změna klimatu‘ již mohl vyvolávat pozdvižení jistých obočí. ‚Program pro nevládní neziskové organizace‘ a program ‚Sjednocení rovnosti žen a mužů‘ již musí v těch samých kruzích vyvolávat zděšení, které ústí až v tvorbu seznamů. Ani genderový rozměr kauzy Chalánková není bez významu. V aktuálním mezinárodním srovnání úrovně rovnosti žen a mužů z dílny Světového ekonomického fóra skončila Česká republika na 81., v dílčím hodnocení ekonomických příležitostí na pracovním trhu až na 94. a v zastoupení v politických a rozhodovacích funkcích na 83. místě. Žalostné výsledky mají své příčiny v dlouhodobém ideovém zpochybňování existence genderové diskriminace a souvisejícího nedostatku financí poskytovaných ze státního rozpočtu. Česká republika na tuto oblast s výjimkou jediného vládního pětimilionového minigrantu jiné prostředky přímo nevyděluje – všechny projekty jsou financované z Evropských strukturálních fondů nebo právě z Norských fondů,“ napsal. V případě Norských fondů se dle jeho názoru spojily hned dva značně rozšířené a iracionální hněvy. „Hněv vůči feminismu a hněv na nevládní neziskové organizace. První bychom mohli popsat jako iracionální obavu z uskutečnění dívčí války, druhý jako iracionální představu o luxusně slastném životě lidí zaměstnaných v nevládkách. Fantasmagorie o ‚norské hybridní válce‘ vůči českým zemím se tedy opírá o dva mýty. Jednak je to svérázná interpretace feminismu jako boje žen proti mužům. Druhým je zvláštní vztah k občanské společnosti, který v našem prostředí etabloval Václav Klaus skrze pojem NGO-ismus,“ uvedl Pavlas.

Poslankyně nesmyslně straší veřejnost

Spor mezi Chalánkovou a ministryní Marksovou trvá už delší dobu. Už loni reagovala Michaela Marksová na její výtky textem s názvem Poslankyně Chalánková nesmyslně straší veřejnost, který převzaly mimo jiné i ParlamentníListy.cz. Ministryně v něm píše: „Poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) přišla s rádoby obrovským objevem: MPSV prý spolupracuje s norskou sociální službou, což povede k hromadnému odebírání dětí z rodin, které se znelíbí úředníkům. To je samozřejmě naprostý nesmysl. Je dobré si připomenout základní fakta, která paní poslankyně evidentně naprosto ignoruje: Česká republika je od začátku 90. let kritizována tuzemskými i zahraničními organizacemi, které se zabývají dětskými právy, za roztříštěný systém ochrany dětí, který v konečném důsledku vede ke stále přetrvávajícím vysokým počtům dětí v ústavní péči. Podle Národní strategie ochrany práv dětí je proto úkolem MPSV připravit zastřešující zákon o podpoře ohrožených rodin. Obsahem by měla být komplexní úprava ochrany práv dětí, podpory rodin a také optimalizace financování a řízení systému péče o ohrožené děti.“ Potřebujeme podle ní především nastavit systém tak, abychom byli schopni pomoci rodinám s dětmi v těžkých životních situacích a děti nemusely být z rodin odebírány. „A pokud už odebrány opravdu být musí, aby putovaly přednostně do širší rodiny či pěstounské péče a jen v krajních případech do péče ústavní. Nutně potřebujeme síť služeb pro rodiny, ze které budou moci sociální pracovnice vybírat podle toho, co je pro kterou rodinu optimální. Zároveň diskutujeme s ministerstvem spravedlnosti, co se dá zlepšit v oblasti soudů v kauzách týkajících se nezletilých dětí,“ vysvětlila Marksová.

Transformace systému, který je zde zaveden celá desetiletí, vyžaduje dle mínění Marksové hodně času a námahy. „Stejně jako v řadě jiných případů, i zde ministerstvo práce a sociálních věcí podalo projekt s názvem ‚Kodifikace právní úpravy podpory rodin náhradní rodinné péče a systému péče o ohrožené děti‘, který je financován z tak zvaných Norských (EHP) fondů – a to z programu ‚Ohrožené děti a mládež‘. Tyto fondy poskytují České republice od roku 2009 finanční podporu především v oblasti životního prostředí, uchovávání evropského kulturního dědictví, rozvoje lidských zdrojů či spolupráce škol a stipendií. V případě projektu MPSV podpořily fondy mimo jiné zpracování srovnávacích studií mapujících systémy péče o ohrožené děti – například na Slovensku, v Německu, Polsku, Francii či Rakousku – a jsou také zpracovávány analýzy dílčích složek systému v Norsku. Účelem není přebrat právní úpravu z jedné země; jde o inspiraci prvky, které mohou být přínosné a jsou relevantní i pro Českou republiku. Součástí jsou také debaty s českou odbornou veřejností. Veřejně hlásat, že financování projektu nastavení péče o ohrožené děti a mládež z Norských fondů povede k masovému odebírání dětí z rodin v České republice či že snad souvisí s postojem českých orgánů v tolik medializované kauze bratrů Michalákových, je šířením poplašné zprávy. Doufám, že u poslankyně Chalánkové konečně zvítězí zdravý rozum a s tímto šířením paniky mezi veřejností přestane,“ sdělila Michaela Marksová.

Holky z genderu si přihrávají miliony

Nejnověji o tématu neziskovek, Norských fondů a ministryni Marksové napsala ve svém blogu Jitka Fialová, zabývající se rodinnou politikou. „O tom, že si holky z genderu přihrávají miliony, se mluví už dlouho, hlavně v souvislosti s Norskými fondy. Novou informací je, že ministryně Marksová podle webu neziskovky proFem je stále členkou její správní rady.“ Fialová tvrdí, že „v souvislosti s neaktivitami paní ministryně v případu chlapců Michalákových se ukazuje její napojenost na Norské fondy“. A dokládá tato slova tím, že neziskovka proFem získala z Norských fondů na své programy přes 7 milionů korun. Nutno však říci, že hlavní cíle této organizace nejsou hodné kritiky, ba naopak. „Posláním proFem, o. p. s., je působení na zlepšení situace v oblasti domácího násilí a jiných forem násilí především na ženách, a to prostřednictvím lobbingu, osvěty, vydávání publikací a přímé podpory osob ohrožených domácím násilím či jinou formou násilí,“ uvádí o sobě tato obecně prospěšná společnost. Na svých webovkách mají také výzvu: „Jste ohroženi domácím násilím? Nenechte si ubližovat a začněte svoji situaci řešit. Stali jste se obětí znásilnění? Není to vaše chyba. Vy jste oběť, ne pachatel. Potřebujete odbornou, diskrétní a bezplatnou pomoc? Kontaktujte nás!“