Zmíněné tři nové levicové subjekty však podle Paroubka zatím neoplývají zrovna vysokým počtem členů,  ani rozsáhlou organizační strukturou regionálního či dokonce celostátního charakteru. Zatím neudivují ani originálními programovými nápady a myšlenkami, ale jsou tu a mají chuť politicky pracovat.

„Jen tak pro zajímavost uvedu názvy těchto levicových subjektů: Levice, Budoucnost a Idealisté. K nim můžeme do určité míry přiřadit také Zelené, s nimiž sociální demokracie ve dvou krajích utvořila koalice pro podzimní  krajské volby,“ píše expremiér s tím, že jde o zcela logický krok. 

U všech tří malých levicových formací lze podle něj najít určité společné jmenovatele jejich přístupu:

Programová nevyhraněnost, verbální levicovost. Zásadní výhrady personálního charakteru vůči ČSSD (zjednodušeně řečeno není jejich idolem Hamáček, ale Sobotka nebo Dienstbier).  Zásadní výhrady vůči spolupráci levicové ČSSD s A. Babišem na vládní úrovni.

Tyto tři nové levicové formace a ani strana Zelených podle Paroubka však nenaznačují, že by byly schopny hlasy levostředových a levicových voličů přetáhnout k sobě. „Nemluvě již o bývalých voličích soc. dem., kteří dnes volí Babiše,“ dodává.

Všechny tři strany „nové levice“ podle jeho slov obsahují několik desítek talentovaných, zajímavých a většinou mladých či velmi mladých lidí, kteří se chtějí politicky angažovat. „Při vší úctě k jejich úsilí, tak jejich politické strany jsou slepou uličkou. Nemají přístup do médií, ani dostatek peněz ke své činnosti a marketingu,“ všímá si.

Přesto by prý ČSSD měla vážně uvažovat o úzké spolupráci s těmito lidmi, s těmito menšími stranami.

„ČSSD se musí otevřít novým lidem a novým názorům a získat novou dynamiku,  tak proč ne přednostně s těmito lidmi. Předseda strany Hamáček by měl ihned po krajských a senátních volbách, které jistě neskončí velkým vítězství sociální demokracie, odstartovat obdobu projektu modernizace strany, který byl uplatněn v letech 2007–2009. Tento projekt by měl obsahovat také vytváření vnitrostranických platforem.  A jistě by bylo možné, aby některé z těchto platforem vytvářeli i členové jiných levicových stran,“ myslí si Paroubek.

„Především jde o to, dostat do ČSSD novou krev, nové lidi i nové ideje. To bych považoval za mnohem prospěšnější nežli vzájemné kádrování osob v čele jednotlivých stran,“ dodává někdejší předseda ČSSD závěrem s tím, že všichni ti, kdo chtějí dělat levicovou politiku, by si měli jasně říci, s kým vlastně chtějí do budoucna na celorepublikové úrovni a na úrovni vládní spolupráce spojit síly.