Jandourek odkazuje na sociologický experiment, který ukázal, že lidé jsou schopni mučit druhé elektrickými šoky. Příčiny této krutosti jsou přitom podle něj mnohem banálnější, než je bezpečnostní zájem státu. A dodává, že američtí mučitelé z věznice Abú Ghrajb byli jedni z mála na světě, kteří se dostali před soud.

„Proti našemu světu nestojí žádní beránci, ale zkušení a tvrdí teroristé a profesionální bojovníci,“ píše Jandourek, podle kterého by několik let bojů v afghánských horách zocelilo nejspíš i změkčilé evropské intelektuály. Není prý náhoda, že u řady z nich ani drsné metody výslechu k ničemu nevedly – už proto, že s mnohými podobně zacházeli jejich souvěrci už od nejútlejšího dětství.

Celý komentář ZDE

Ve skutečnosti podle Jandourka lidé dovedou pochopit, když se padouch „trochu zmáčkne“. Připomíná, že i v detektivkách milujeme policajty, kteří na předpisy až tak nehledí a prostě bosse podsvětí chytnou pod krkem.

Navíc některé postupy amerických vyšetřovatelů jsou již notoricky známé z minulosti. Třeba odpírání spánku, oblíbená metoda stalinských vyšetřovatelů. A je třeba dodat, že islamisté nasadili laťku ještě mnohem výše – na úroveň podřezávání kolemjdoucích na ulici. Už proto je prý dost mimo někdejší označení Guantánama za „Gulag dnešní doby“, se kterým zaperlila šéfka Amnesty International.

I když se to prý málokdo odváží říci, stále platí, že na sílu je třeba odpovědět silou, a od demokracie lidé očekávají ochranu, ne slabost.