Končící prezident USA Barack Obama se přijel rozloučit s Evropou, přičemž zavítal do kolébky demokracie - do Řecka. Tento stát mimo jiné pochválil za to, žer vydává více než dvě procenta HDP na obranu, k čemuž se zavázaly všechny členské státy NATO. Podle Krejčího je v tom ovšem háček.

„Podívejte se na logiku vojenských výdajů Řecka. Kdo je v pojímání Řecka bezpečnostním problémem? Rusko? Nebo snad Čína? Ne, spojenec Řecka a USA v NATO – Turecko. Symbolem je rok 1974, kdy černí plukovníci, fašisté vládnoucí v Řecku, iniciovali vojenský puč na Kypru, po kterém Turecko okupovalo severní část ostrova. Co dělá problémy řeckému rozpočtu? Nákupy zbraní u spojenců: v Německu, ve Francii, v USA. Vskutku nádherný vzor pro Prahu a Bratislavu! Obdobně výmluvná jsou slova prezidenta Obamy, jimiž vyjádřil „hrdost, že jsme s Angelou přátelé“. No, kdo z nás své přátele odposlouchává? Slova státníků je třeba vždy několikrát převrátit, než najdete jejich smysl. A někdy žádný smysl nemají," varoval.

Celý rozhovor naleznete zde

Ve skutečnosti je to údajně tak, že se Německo stává destabilizačním prvkem Evropy, jakým bylo už ve 20. století a to díky politice kancléřky Angely Merkelové.

„Z Německa pod jejím vedením se opět stává rušivý prvek v bezpečnostní architektuře Evropy: nesmyslná politika vůči unijním státům ve finanční krizi, podpora převratu na Ukrajině, sebevražedná migrační politika, chybný přístup k Londýnu v předvečer Brexitu, rusofobní komplexy… V souhrnu lze říci, že Obama uklidňoval vybrané Evropany. Přímo ikonické bylo setkání v Berlíně, který Washington pokládá – právem – za převodovou páku své politiky v Evropě. Na schůzku byli pozváni představitelé silnějších států „staré Evropy“, mám-li použít dělení z Bushových časů, zatímco na představitele „nové Evropy“ nezbyly židle. Servilitu mají ve Washingtonu rádi, ale podbízením se nemůže nahradit chybějící mocenský potenciál.

Problém je prý v samotném kapitalismu

Krejčí jde však v popisu dění toho, co se děje ještě dál. Snažil se poukázat na to, že Západ často hovoří o míru a lidských právech, jenže kapitalismus, na kterém staví, má v sobě celou řadu rozporů, které skrývají riziko války. Ve své nejčistší podobě prohlubuje rozdíly  mezi lidmi. Stačí se podívat na příklad Belgie. Pro celou řadu evropských států byla tato země vzorem, protože ve 30. letech 19. století přijala ústavu, do které začlenila i slavnou deklaraci o lidských právech. Jenže pak se ukázalo, že lidé jsou si možná rovni, ale někteří jsou si rovnější. O pár let později totiž belgický král zavítal do Konga, ze kterého se stala kolonie.

„Vladař pak vedl civilizační misi, během které jeho panovnický rod nesmírně zbohatl a tak trochu mimochodem přitom snížil počet obyvatel Konga z 20 milionů na 8 milionů. Čísla jsou převzata z Britské encyklopedie. Krutost belgických šiřitelů civilizace neznala mezí – a liberální ústava stále platila," podotkl Krejčí. Na tomto příkladě se snažil předestřít širší problém, který v kapitalismu vidí.

„Kapitalismus není to, co o něm říkají liberálové či konzervativci. Je plný vnitřních rozporů především v podobě neférového rozdělení příjmů a majetků. To ústí z jedné strany do volání po ještě větší ameriko-centristické globalizaci, z druhé pak v politické a ekonomické ochranářství. Nerovnováha však stále živelně narůstá. A s ní také nebezpečí války. Liberálové i konzervativci na to reagují uznáním, či dokonce podporou oligarchizace, byť slovně stále přísahají na demokracii. Zatím nic nesvědčí o tom, že by začalo skutečné hledání sociální stability založené na nové, spravedlivější rovnováze mezi svobodou a rovností," uzavřel rozhovor.