Když Ursula von der Leyenová představila svůj tým pro příští Evropskou komisi, podle pozorovatelů přímo z Bruselu tím stvrdila svoji absolutní nadvládu. „Ursula bude mít neomezenou kontrolu nad politikou Evropské unie,“ řekl anonymně jeden z úředníků EU pro bruselský list Politico. „Kdo si myslel, že je to vůbec možné?“ ptá se úředník a dodává, že převzetí moci bylo dokonáno.

Von der Leyenová odhalila jména 26 eurokomisařů a při pohledu na jména je patrné, že zejména podpořila své „kamarády“, a dokázala se zbavit svých kritiků a velkých osobností jako Francouz Thierry Breton a Nizozemec Frans Timmermans. Navíc rozměnila silná portfolia v novém „rovnostářském“ systému a podle všeho tak bude mít ještě větší vliv než ve svém prvním funkčním období.

Přitom už během svého prvního funkčního období, kdy čelila celosvětové pandemii a válce na prahu EU, si mezi bruselskými úředníky údajně získala pověst někoho, kdo přijímá jednostranná rozhodnutí, překračuje rámec své pracovní náplně, vyřazuje z rozhodování ostatní vedoucí představitele EU a hovoří pouze s hrstkou svých poradců. V důsledku toho získala v Bruselu přezdívku královna Ursula.

Svoji absolutistickou moc von der Leyenová ilustrovala v den oznámení složení svého týmu eurokomisařů, kdy odmítla Evropskému parlamentu sdělit, koho na jakou pozici jmenuje. Místo toho opustila schůzku s nejvyššími představiteli parlamentu a rovnou přešla na tiskovou konferenci, na níž prozradila všechny podrobnosti. Později byla obviněna z „pohrdání“ parlamentem.

„Každý, kdo si myslel, že by mohla změnit svůj styl, svou vůli udržet přísnou kontrolu, byl přinejmenším naivní,“ řekl jeden z diplomatů EU.

Je známo, že von der Leyenová v procesu vybírání eurokomisařů tlačila na Francii, aby vyměnili jejího tvrdého kritika Bretona a odměnou jim prý bude mimořádně silné portfolio. Breton po tlaku nakonec rezignoval. Francouzi se ale po zveřejnění pozic nestačili divit a uvědomili si, že byli obelháni a dostali rozmělněnou pozici eurokomisaře pro prosperitu a průmyslovou strategii, kterou obsadil nezkušený Stéphan Séjourne.

Von der Leyenová tak byla nemilosrdná ke svému spojenci Emmanuelu Macronovi, který spolu s tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkelovou prosazoval, aby se v roce 2019 vrátila do komise. Jenže po tlaku na Bretona Francie vyslala nezkušeného Séjourna a oplátkou nedostala nic, jen slabé portfolio.  

Macron „vyměnil někoho, kdo se odvážil postavit proti von der Leyenové, za někoho s mnohem slabší osobností“, uvedl jeden z diplomatů EU a dodal, že velkou obavou Paříže před letošními červnovými volbami do Evropského parlamentu přitom byla posílená von der Leyenová.

Von der Leyenová proměnila staré organizační téma jednotlivých portfolií a podle ní si budou v novém systému eurokomisaři více „sobě rovni“. Nové organizační schéma je podle ní méně hierarchické a umožní lepší spolupráci mezi komisaři a jejich úředníky a dá jim „stejnou odpovědnost“ za plnění jejich priorit. Diplomaté a úředníci EU, včetně některých jejích vlastních zaměstnanců v komisi, však tvrdí, že její nová struktura ve skutečnosti umožňuje von der Leyenové aplikovat mocenské pravidlo „rozděl a panuj“.

Objevily se tak nafouknuté, ale ve skutečnosti bezvýznamné posty jako místopředsedkyně pro lidi, dovednosti a připravenost, kterou se stala rumunská socialistka Roxana Mînzatuová. A pro své kritiky, jako je maďarská strana Fidesz, si šéfka EK vybrala bezvýznamné posty, jako je eurokomisař pro zdraví a zvířata, kterým se stane Olivér Várhelyi.

Jako pojistku své moci ustanovila důvěryhodné věrné do klíčových pozic, jako jsou Slovák Maroš Šefčovič, který bude mít na starosti obchod, Lotyš Valdis Dombrovskis v nově vytvořeném postu pro zbrojení a Nizozemec Wopke Hoekstra na postu klima a zelené hospodářství. „Ti budou hlídacími psy, držícími své nové kolegy na uzdě,“ uvedl další diplomat EU.

Hromadění moci von der Leyenové podle expertů není překvapením a vyplývá ze ztráty moci státních představitelů Francie a Německa. Kdysi mocní lídři, kteří řídili EU, jsou oslabeni, a tak vzniká prázdné místo, které má von der Leyenová zaplnit. Francouzský Macron utrpěl v červnových evropských volbách velkou prohru ve prospěch krajní pravice a poté prošel krizovým národním hlasováním. Německý kancléř Olaf Scholz se také obává o svou vlastní budoucnost.

„Nemusíte von der Leyenovou učit, jak hrát mocenskou hru,“ řekl jiný diplomat EU. „Viděla vakuum, které po sobě zanechaly evropské metropole, a skočila do něj.“

Von der Leyenová má také štěstí, že vedoucí představitelé EU vybrali za jejího partnera v Evropské radě bývalého portugalského premiéra Antónia Costu. Ten je sice všeobecně respektován, ale neočekává se, že by se proti von der Leyenové postavil a rozhodně není pravděpodobné, že by se s ní pustil do křížku, jako to udělal odstupující šéf rady Charles Michel.