Na začátku besedy Drahoš vzpomněl svoji „vojenskou kariéru“: „Byl jsem typický vojín-absolvent. Absolvoval jsem jednoroční vojnu a považoval jsem to za velký ‚opruz‘. Dnes se bavíme o tom, jestli by kluci měli chodit na vojnu, aby se naučili skládat košile a stlát po sobě postel, protože spousta z nich jsou údajně mamánci. Já jsem odešel z domu z Jablonkova ze Slezska na VŠCHT a od 18 let jsem se o sebe do značné míry staral. Takže jsem nepotřeboval vojnu. Tu bych nekomentoval. Měla jediné plus, to je, že jsem měl tenkrát velmi dobrou fyzickou kondici, protože jsem sloužil na vojně převážně v Jincích a tam byly bezvadné terény na běhání, takže jsem tehdy dost běhal takové crossy. Ale jinak ta vojna mi nic nepřinesla.“

Nestrašte!

„Prezident má dodržovat Ústavu. Je tendence – když jsem byl zvolen přímo, tak mám na něco větší právo, než když tenkrát volil prezidenta parlament. Ústava platí stále, prezidentovy pravomoci jsou tam jasně definovány. Pokud bych se stal prezidentem, tak bych se současným zněním Ústavy neměl žádný problém,“ uvedl Drahoš se zjevnou narážkou na prezidenta Miloše Zemana.

„Čeká se asi ode mne, abych hlasitě pojmenovával a říkal něco o nepříliš utěšeném stavu části našeho vzdělávacího systému,“ věnoval se pak tématu školství. Podle něho jsme se rozhodli, že všichni budeme bakaláři, magistři, inženýři, doktoři – a najednou zjišťujeme, že nám chybějí kreativní řemeslníci, truhláři... „Když nakonec budeme všichni vysokoškoláci, nebudeme mít někoho, kdo nám vyrobí nábytek nebo spraví auto. Když přejedeme hranice do Rakouska nebo Německa, tak tam jsou tito lidé členové vážených řemeslných cechů, jsou v obecních zastupitelstvech, třeba jsou starostové,“ uvedl Jiří Drahoš

„Nikdy jsem nebyl členem žádné strany a nehodlám jim být. Byl bych nadstranickým prezidentem a nevidím důvod, proč bych se měl spojovat s nějakou stranou. A také kandiduji jako nezávislý kandidát, byť mi jednotlivé strany vyjadřují podporu. Prezident by měl být ten, kdo společnost spojuje, ne že je prezidentem dolních deseti miliónů – nevím koho tím pan prezident myslí,“ navezl se Drahoš lehce do současného prezidenta. Podle něj je také třeba lidem připomínat národní hrdost. „Nestrašit je a říkat jim – žádná doba nebyla lepší než ta, ve které v současné době žijeme. Já bych nechtěl žít před 30, 50 nebo sto lety.“

Před diskusí okomentoval prodej Prazdroje do cizích rukou: „Když Plzeň kupoval SAB, tak jsem si říkal – to je skvělé, my budeme pít jihoafrické pivo. Naštěstí se pořád vaří v Plzni. Je to rodinné stříbro a doufám, že v Plzni také zůstane.“

Do diskuse se jako první přihlásil starší pán: „Když jste oznámil, že se budete ucházet o tento vysoký úřad, tak jsem se na zdejším rektorátu přeptal, jestli zřídí nějaké místo pro sběr podpisů. Bylo mi řečeno, že nic takového na zdejší univerzitě nemají v záměru. Takže tady vás asi moc rádi nevidí….“ „Já jsem všem kolegům rektorům vzkázal, že v žádném případě se nechci ucházet o podporu tímto způsobem,“ odpověděl Drahoš. „Ono by to bylo nefér. Univerzita je veřejná instituce a já chápu, že v rámci formálního běhu univerzity by to nebylo to ‚pravé ořechové‘. Opravdu bych nestál o to, aby pak někdo obviňoval rektora, že okatě fandí, byť vím, že mi fandí. Není to tak, že by mne v Plzni neměli rádi.“