Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc funguje v ČR 60, žije v nich kolem 700 dětí.

Důvody pro umístění dětí do těchto zařízení bývají situace, kdy se dítě například z nějakého důvodu ocitne bez péče rodičů, nebo jsou jinak vážně ohroženy, jde například o děti týrané či zneužívané. Zůstat by v něm měly maximálně rok, do té doby by se jejich situace měla vyřešit, a vracet by se měly do rodiny, případně jít například do pěstounské péče.

„Návštěvy zařízení ale ukázaly, že většina z nich neplní krizový charakter a děti v nich žijí déle, než předpokládá zákon. Ne všechna zařízení také dostatečně pracují s rodinami, čímž snižují jejich šanci na návrat domů,“ uvedla Šabatová. Doplnila, že zařízení se často zaměřují především na hmotné zabezpečení dítěte, tedy na stravu a ubytování, a upozaďují psychologickou pomoc.

„Ta zařízení byla zřízena k nějakému účelu. Mají poskytnout pomoc v krizi a má být snaha krizi co nejrychleji překonat a dospět k řešení, které je stabilní pro dítě. Nejsou však tím, čím by být měla,“ řekla Šabatová.

Ochránkyně chce zjednat nápravu. Dotyčným zařízením dala konkrétní doporučení, aby s ním mohla dál pracovat, obrátí se také na Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby se problémem zabývalo systematicky.

Ombudsmanka od roku 2016 navštívila 11 takových zařízení, ve kterých žilo 125 dětí. Z toho 33 jich tam zůstávalo déle než rok. Pracovníci ombudsmanky se setkali například s dítětem, které mělo v době návštěvy 6,5 roku a v zařízení žilo už tři roky, nebo s tříletým dítětem, které tam žilo od jednoho měsíce věku.

Z dalších statistických údajů ombudsmanky vyplynulo, že celkového počtu 125 dětí jich bylo 71 přijato, když jim bylo méně než sedm let, 24 z nich bylo méně než tři roky.