Velík se narodil 2. srpna 1921 v Hodoníně. Za druhé světové války byl totálně nasazen v německém Hamburku, odkud utekl. Po zadržení ve Vídni byl předán na Slovensko, kde v té době žila jeho matka. Nastoupil do slovenské armády, ze které na východní frontě zběhl. V lednu 1944 vstoupil do 1. čs. armádního sboru a s výsadkem se v únoru 1945 dostal na Jindřichohradecko, kde navázal spojení s partyzány a dočkal se zde konce druhé světové války.

Po válce zůstal v armádě, ale v roce 1949 byl přeložen do zálohy. Pracoval jako dělník, účetní, skladník a ekonom. V roce 1991 byl rehabilitován, do výslužby šel v hodnosti plukovníka.

Velík je držitelem mnoha vyznamenání. Mimo jiné mu byl v roce 1945 udělen Československý válečný kříž 1939, o rok později obdržel čs. vojenskou medaili Za zásluhy prvního stupně. V roce 2001 dostal Záslužný kříž ministra obrany ČR třetího stupně. Nejvyšší státní vyznamenání, Řád Bílého lva, prezident Václav Klaus propůjčil Velíkovi v roce 2011.