Karel Kopáč se narodil někdy v roce 1960 a zemřel v roce 2004. Zemřel tak, že sám sebe sprovodil ze světa. Bez něho by orlická kauza nebyla vůbec rozpletená. Policie měla nějaké poznatky, co se v Praze odehrává, že tam mizej lidi a po barech tam choděj lidi, kteří nabízejí likvidace osob za peníze, oni to měli jako takovou firmu, něco příšernýho, a je s podivem, že na to ta policie nepřišla dříve, ale nakonec se jim tedy donesly ty informace o tom, že v přehradě Orlík se měly pohřbívat sudy, a proto tam došlo k tomu pátrání,“ začal na úvod své vyprávění Kajínek.

„Ale já se chci vrátit k tomu Karlovi Kopáčovi. On se vyučil, dělal nějakýho kotelníka, topiče i vyhazovače po různých podnicích, protože to byl sportovec, dělal bojové sporty. Dokonce mám takovou informaci, že byl u policie, u jednotek rychlého nasazení, kde dokonce dělal instruktora, ale to ho neuspokojovalo, protože byl namyšlenej a nafoukanej a myslel si, že se tam nemá kam posunout a proto od policie odešel,“ popisuje Kajínek. Kopáč podle něj navštívil přehradu Orlík právě v dobách, kdy prý byl u policie.

Kajínek se údajně osobně nikdy s Kopáčem nepotkal, ale dobře se dle svých slov ve vězení poznal s jeho spolupracovníky Ludvíkem Černým a Ladislavem Kunou. „Zrovna s Láďou Kunou mě na Mírově pouštěli do kulturní místnosti, strávili jsme tam spousty hodin a on mi všechno povídal.“ Kromě jiného prý také historku o tom, jak Kopáč v opilosti způsobil dopravní nehodu a zůstal tak nadosmrti odkázán na invalidní vozík.