„Výtky na adresu Visegrádské čtyřky pocházejí z velké části z dílny velmocenské arogance. Je samozřejmě správné, aby se všichni podíleli na nákladech spojených s migrační krizí. Jenže by se měli také podílet na vytváření politiky, která tuto krizi způsobila. Kdo z Česka byl pozván k rozhodnutí bombardovat Libyi či k rozhodnutí o vytvoření a podpoře ozbrojené opozice v Sýrii?“ ptá se Krejčí v souvislosti s uprchlickou krizí.

Bohužel, v době, kdy se rozhodovalo o invazi do Iráku, do Libye, či do Sýrie, kritika nebyla přípustná. Západní média v jednom šiku spolupracovala s politickými vůdci Západu, kteří přesvědčovali veřejnost, že zmíněné invaze jsou správné. A dnes? Americký prezident Barack Obama přiznává, že útok na Libyi byla chyba. Bohužel to přiznává dost pozdě. Dnes se prý ukazuje, že chybovalo i Německo, když rozhodlo o přijetí milionu uprchlíků a příchodu dalších. Dnešní svět je plný politiků, kteří až příliš pozdě nahlédli svou chybu.

Na Západě si Washington udržuje kontrolu informačního prostoru, soudí Krejčí

I díky těmto chybám se svět mění. „Spojené státy přestávají být hegemonem, tedy státem, který určuje pravidla. Stále jsou ale nejmocnější zemí světa. Mají největší armádu – ale také největší a stále rostoucí dluhy. A přes všechny politické úspěchy USA, za nimiž jsou často poklesky a přehmaty jejich oponentů, politika Washingtonu je v celé řadě akcí  kontraproduktivní,“ upozorňuje Krejčí.

„Panama Papers ukazují, že v oblasti médií si přinejmenším na Západě Washington udržuje kontrolu informačního prostoru. Ve vojenské oblasti Rusko obnovilo rovnováhu s USA v rovině strategických zbraní. V ekonomické oblasti ztrácejí Spojené státy své dominantní postavení každým dnem a jejich původní kontrola světových financí přerůstá v chaos. Tato rozporuplná situace se nutně promítá do politiky. Tedy i do médií. Starý svět odchází a nostalgici jsou z toho zoufalí. Proto tolik křečí na Kavčích horách. Co ale mohou redaktoři dokázat? Je možné v Česku vyvolat mediální atmosféru amerického středozápadu. Na vývoji ve světě to však vůbec nic nezmění,“ pokračuje.

Do skupiny politiků, kteří postupně prozřeli, lze do určité míry zařadit i německou kancléřku Angelu Merkelovou. Ta pochopila, že nevládne sama, že jen stojí v čele vládní koalice. A tato koalice schválila integrační zákon v určité podobě. Teď by si podle Krejčího mohla německá kancléřka vzpomenout,že Evropská unie má 28 členů, Německo v ní není samo.