„Celý svůj dospělý život jsem měl mimořádný odpor k rasovým předsudkům a jejich společenským projevům. Zažil jsem je už při svých návštěvách Spojených států amerických - v roce 1956 jsem byl v alabamském městě Montgomery v době bojkotu autobusové dopravy, jímž na sebe poprvé upozornil Dr. Martin Luther King, a při svém pobytu v Kalifornii jsem působil jako řadový člen Kongresu pro rasovou rovnost," stojí v úvodu útlého, avšak obsahově bohatého titulu, který vydalo a připravilo nakladatelství FILOSOFIA.

Byť Dummett v knize neupírá státům právo odmítat cizince, ukazuje na konkrétních příkladech, že uplatnění tohoto práva je často motivováno rasismem a xenofobií a že mnohdy porušuje Ženevskou úmluvu o uprchlících. Ukazuje též, jak se v Británii heslo „tvrdé politiky vůči přistěhovalcům“ odpoutalo od reality a stalo se prostředkem, jímž se politické strany snaží získat hlasy voličů.

Podle Dummetta je řešení přistěhovaleckých a uprchlických vln nakonec možné jen na mezinárodní úrovni a předpokládá omezení sobectví zejména ze strany rozvinutých států.