„Tento týden padly vesměs veškeré vládní restrikce a společnost (až na pár výjimek) se vrací do časů před koronavirem, byť samozřejmě ještě v jiné podobě. Každopádně roušky, které byly znakem pandemie a karantény, se tento týden ve venkovních prostorech odkládají a tím pádem je nasnadě začít rekapitulovat. Od začátku až po dnešek, vážně i s nadsázkou,“ uvedl svůj komentář Dominik Landsman, jenž je mimo jiné autorem knihy Deníček moderního fotra.

Landsman shrnuje všech 9 týdnů od začátku nouzového stavu. „Vláda vyhlásila nouzový stav. Zavírají se školy. Zavírají se školky. Přibývají nakažení. Lidé propadají panice. Převládá přesvědčení, že nikdo nepřežije. Média nepíší o ničem jiném. Kdyby někdo zastřelil prezidenta, pravděpodobně by o tom vyšel jen nějaký krátký článek vlevo dole. Spíš ne,“ konstatuje o dění prvního týdne Landsman. 

To, že pořád platí, že nikdo nepřežije, vnímá Landsman i v druhém týdnu. Všímá si také spasitele, kterého podle něj národ nachází v Janu Hamáčkovi (ČSSD). „V červeném svetru na tiskové konferenci jako jediný neblekotá z cesty, je mu rozumět. Laťka je tak nízko, že lidem stačí někdo, kdo mluví česky a klidně,“ poznamenal. 

„Lidé si došili roušky a nyní si z izolepy, plastové lahve, tužkových baterek a provázku vyrábějí plicní ventilátory. Zdravotní personál má nedostatek ochranných pomůcek, ale aspoň mu večer lidi na balkonech zatleskají, takže je všechno v pořádku,“ dodává.

Ve třetím týdnu pak je, podle Landsmana, novým spasitelem epidemiolog Roman Prymula. „Na pozadí epidemie a pravidelných tiskovek Vojtěcha s Prymulou svádějí živnostníci a podnikatelé boj o holou existenci. Ministryně Schillerová jim nejdříve slibuje patnáct tisíc měsíčně, načež jednorázových dvacet pět tisíc a nakonec jim pošle jenom diplom za účast a poděkování v Mladé frontě,“ všímá si Landsman.