Téměř monotematický je tentokrát přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Ze všech stran se na nás začaly v těchto dnech hrnout informace o dalších a dalších pokrocích naší liberální demokracie směrem k nejliberálnějšímu zařízení, které znám, a to je ústav pro choromyslné, neboli blázinec, cvokhaus, jak chcete. Míním tím to, že se různé světové instituce, tradiční, velké, kulturní, průmyslové a mnohé další zapojily do naprosto neuvěřitelné kampaně za genderovou neutralitu. Začal bych čtvrtečním článkem Seznamu Zprávy, který nese titulek ‚Ceny Nejlepší herec a herečka jsou genderově nevyvážené a končí‘. Pojednává o tom, že slavný festival Berlinale oznámil, že ruší kategorie Nejlepší herec a Nejlepší herečka. Teď už může být nejlepší jenom jeden, ačkoli tyhle ceny na festivalu udělovali od roku 1956,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Podivuje se, že bezmála 64 let to vyhovovalo a najednou se po nátlakových akcích nějakých neziskových aktivistek z amerických a takřka souběžně i evropských akademických a žurnalistických kruhů, různých feministek či propagátorů 71 různých pohlaví předkloní i tak slavná, věhlasná a mnohá léta v uměleckém okruhu velmi respektovaná instituce, jako je festival Berlinale. „Ve zdůvodnění se říká, že udílení cen bude genderově neutrální, protože – cituji nějaké zástupce toho festivalu – ‚věříme, že rozdělení cen v herecké oblasti podle pohlaví je signálem pro genderově citlivější povědomí ve filmovém průmyslu‘. Co to je genderově citlivější povědomí? Ať mi to někdo přeloží do češtiny. Prostě herec zpravidla hraje roli muže, pokud se nejedná o záměnovou komedii nebo o film o homosexuálech. A žena pak zpravidla hraje roli ženy,“ poznamenává mediální analytik.

Menšina je hlučná, má mediální podporu a my se jí podřizujeme

Zdá se mu neuvěřitelné, že by se tradiční festival tak nekonečně ochudil o tyto kategorie. „Protože dejte si vedle sebe Kate Hepburnovou a Henryho Fondu a třeba slavný film Marka Rydella na Zlatém jezeře z počátku osmdesátých let. To byl herecký koncert těchto dvou tehdy už velmi starých herců. No a teď si vyberte, kterému z nich dáte cenu pro nejlepšího herce. Oba byli absolutně fascinující ve své roli muže a ženy. Co s tím tedy naděláte? Pak si vezměte celou francouzskou filmovou vlnu. Jeden film se přímo jmenoval Muž a žena, je z něj ta slavná chytlavá melodie ba da ba da da da da da da, a je o vztahu muže a ženy. To rozhodnutí je tak absurdní a na první pohled tak podbízivé nějaké menšině. Menšina je hlučná, nátlaková, má mediální podporu a my se jí podřizujeme. V čem všem se ještě budeme jaké menšině podřizovat,“ klade si Petr Žantovský otázku.

Ve stejném článku se ještě dozvídáme novinky, které chystá firma Mattel, výrobce panenek Barbie a Ken. „Tyhle změny začaly už někdy kolem roku 2017, kdy Mattel začal vyrábět Barbie v muslimském šátku hidžáb. Letos v lednu firma informovala, že rozšíří nabídkové řady panenky Barbie bez vlasů nebo s kožní poruchou vitiligo. A dále rozšířili řadu hraček o panenky s protetickými končetinami a vyrábějí panenky na vozíčku. Nic, probůh, proti humanitě, všechna sympatie lidem s jakoukoli poruchou nebo jakýmkoli problémem, ať je, nebo není vidět. Ale nemůže nám firma Mattel tvrdit, že – cituji – ‚prostřednictvím průzkumu jsme se dozvěděli, že děti nechtějí hračky, které by splňovaly genderové normy‘. To je na margo konce Barbie a Kena a začátku vytváření panenek bez jakýchkoli sociálních nálepek. K tomu pak přidáme další nálepky typu vitiligo nebo vozíček. To je zase náběh na nátlak nějakých skupin,“ myslí si mediální odborník.

Nynější systém je v prosazování násilnější, než byl socialismus

Přitom podle něj jde o stále tytéž skupiny, jimž jde pořád o to samé: za veřejné peníze někde vykřikovat své absurdní teze a nutit velké firmy, aby se jim podřizovaly a aby se chovaly proti svým vlastním ekonomickým zájmům. „To je konec kapitalismu. To, co teď vidíme kolem sebe, je konec kapitalismu, jak jsme ho znali. Teď už nebude kapitalismus systémem, v němž jde o to vyrobit, prodat, ale i nevyrobit více, než prodám, nepřehltit trh nadprodukcí a nevytvořit situaci pro ekonomickou krizi. Teď začíná jakýsi systém, který jsme znali pod jménem socialismus. Ale tohle, co vidíme, je mnohem horší než to, co si pamatujeme ze 70. a 80. let. Mnohem horší, protože to je všestrannější, autoritativnější, násilnější, co se týče prosazování těch jejich tezí. Velmi se toho do budoucna bojím, protože z toho nemůže nic dobrého vzejít,“ přiznává pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.