„Svět je dnes plný takových zpráv, že v Izraeli vojáci zastřelí patnáctiletého palestinského kluka, který prý hází kameny na auta. Základem izraelské spravedlnosti je přece odplata, a v jejím jménu Izrael boří domy rodin sebevražedných atentátníků, pořádá odvetné akce proti neozbrojeným obyvatelům pásmy Gazy a vyvolává místní lokální války,“ píše Uhl. 

Světem však podle něj stále vládne geopolitika podle hesla „Jsou to padouši, ale jsou to naši padouši“. "Na tom je přece po desetiletí založena zahraniční politika USA, nejméně od začátku spojenectví se Stalinovým SSSR ve 40. letech. Lidová Čína a Ruská federace uplatňují dnes stejnou zásadu, sice méně často a s menší intenzitou, ale jen proto, že stále mají méně vlivu než USA,“ sdělil. Velmocenská rozpínavost se však, jak Uhl podotýká, rostoucím vlivem lokálních mocností naštěstí oslabuje, takže svět po pádu SSSR za Jelcina není zcela vystaven jednostrannému vlivu.

„I politika Evropské unie bývá většinou spíše mírová a pozitivní, tedy až na pomoc Spojeným státům při používání Ukrajiny jako protiruského nástroje a na snahy některých významných částí EU vykopnout Řecko z eurozóny a nyní ze Schengenu,“ sdělil. 

Následně připomněl situaci na Ukrajině i v Sýrii a vzpomněl na Chartu 77. „Znovu si vzpomínám na Chartu 77 a její dokument Pražská výzva z roku 1985, kterou tehdy podepsalo přes šedesát československých občanů chartistů. Navrhovali jsme v ní evropské a světové veřejnosti současné rozpuštění obou tehdejších vojenských paktů – NATO a Varšavské smlouvy, a také sjednocení obou částí tehdy rozděleného Německa ‚zdola‘ jako počátek evropské integrace. To, že se druhá část tohoto snu uskutečnila a uskutečňuje, dokazuje, že vize byla méně naivní, než se tehdy zdála,“ řekl s povzdechem, že je škoda, že se myšlenky současného rozpuštění Varšavské smlouvy a Severoatlantického paktu Václav Havel v létě 1990 vzdal. 

Původní text ZDE

„Po pravicovém metastázování politického vývoje v podobě Klausovy ODS nezbyl v Československu a České republice téměř nikdo, kdo by spatřoval ve velmocenské politice USA stejné nebo obdobné nebezpečí pro zemi, Evropu a lidstvo, jako byla dlouhá desetiletí nadvláda tehdy již oslabujícího se a oslabovaného SSSR. Postupně se u SSSR a USA jen vyměnila znaménka, nepřátelští padouši se stali našimi padouchy a ovšem naopak, alespoň v České republice,“ uvedl.

Geopolitcké vidění zájmů mocností a velmocí však dle jeho názoru v posledních letech ubývá, a to i v důsledku válečných konfliktů. „V české společnosti se raduju z každého kroku k větší emancipaci člověka, k rozšíření jeho práv, svobod i důstojnosti, z každého posílení sociálních nebo kolektivních práv. V Řecku mám radost ze Syrizy, a ještě více z Varufakise, ve Španělsku z Podemos, v Portugalsku z levicových a radikálních socialistů, v římské církvi z papeže Františka, v Anglii z Jeremyho Corbyna, ve Skotsku z proevropské Národní strany. V USA mě příjemně překvapuje masová podpora mladých, protiestablishmentových lidí nekřesťanskému kandidátovi za demokraty, tentokrát socialistickému, Berniemu Sandersovi,“ uzavřel s tím, že i česká mládež začíná bránit hodnoty, o něž lze nejen usilovat, ale za něž stojí i trpět. Ubývá i antikomunismu, myslí si.