Připomněl, že Putna v Posledním slově úterních Lidových novin rozdělil chartisty a jejich děti na dvě skupiny. Ta první, správná, má na významná témata dnešního světa, jako je právě politika Vladimira Putina, stejný názor jako pisatel. Ta druhá jsou pro Putnu „ruští švábi“, jak načmáral na plakáty Petra Robejška, které zvaly na přednášku tohoto politologa na filozofické fakultě, píše Matocha.

Ve zmíněném článku se Putna otřel i o novináře a bezpečnostního analytika, od prosince 1976 signatáře Charty 77, Jana Schneidera. Ten, jak Matocha dále píše, opakovaně upozorňuje na naprosto hloupé chování některých neziskovek a nátlakových skupin, jako jsou třeba Evropské hodnoty. Putna proti tomu neumí argumentovat, a tak jen s náboženským zanícením vykřikuje na střídačku moralistní klišé a urážlivé nadávky, podotýká Matocha.

Ve svém sloupku Putna mimo jiné napsal: „Jsou i tací, kteří se v posledních letech dali do jiného díla. Jeden psal v tomto listě, že varování před kremelskou propagandou je ‚vřeštění neziskovek‘. (…) Ať si dotyční dál píší pod texty ‚bezpečnostní analytik‘ nebo ‚spisovatelka‘. Ať si však již nepíší ‚signatář Charty‘. Svůj tehdejší podpis totiž svým dnešním jednáním odvolali.“

Podle Matochy se Putna na tomto krátkém úryvku cele obnažil. „A není to hezký pohled. Je veden bolševickým diktem, že kdo nejde s námi, jde proti nám. Kdo má jiný názor na mezinárodní politiku, už mezi nás nepatří a ze signatářů Charty ho vyloučíme a budeme říkat, že se vyloučil sám,“ napsal Matocha s tím, že pikantní na celé věci je fakt, že Schneidera z chartistického kruhu vylučuje ten, kdo ji sám nepodepsal.

„Signatář Charty si pod své jméno může psát ten, kdo ji za komunistů podepsal. Tečka. Nikdo víc a nikdo míň,“ uzavírá své zamyšlení Pavel Matocha.