V proslovu prezident prohlásil: „Letošní výročí pádu komunismu v ponuré atmosféře dnešní doby v podstatě oslavovat nelze. Případně jen nostalgicky. Občané naší země, kteří by slavit měli, prožívají dnešní výročí zastrašeni, vylekáni, znejistěni, izolováni, omezeni ve veškerém svém konání. Mnozí se zakrytými obličeji. Rozmáhá se strach a vzájemné podezírání. Je vynucováno, abychom byli poslušní chaotických příkazů a zákazů. Nutí nás věřit věcem, kterým věřit je nesmírně těžké.“

A pokračoval tvrdě dál: „Naděje, že se vrátíme k normálnímu životu, na který jsme si za poslední tři desítky let zvykli, slábne. Zavádí se cenzura, začíná být opět povolena jen jedna jediná pravda. Vítězí manipulace, moralizování a dělení společnosti na ty správné a politicky korektní, kteří i dnes se vším souhlasí, a na ty, kteří si dovolují s lecčíms nesouhlasit.“

Novináři se následně při té příležitosti ptali prezidenta třeba na to, jakých podle něj bylo posledních 31 let pro Českou republiku. „Tak já myslím, že těch jedenatřicet let, zejména jejich první část, bylo ideálním obdobím, které jsme tady za celé století asi neměli. To, že se to začalo v průběhu času mírně zhoršovat, to je věc druhá a že to končí touto dnešní fází, která je smutná a která nám tu minulost bohužel v mnohém připomíná, ale o té době bychom nic špatného říkat neměli. Měli bychom být rádi a šťastní, že se to stalo,“ prohlásil Klaus.

K 17. listopadu dále řekl: „Lidé by hlavně měli vědět, co se tehdy odehrálo a že šlo o zbourání velmi nedemokratického, nefunkčního a ekonomicky neprosperujícího systému a že jsme vykročili ke svobodě trhu a prosperitě. Jestli tohle někdo neví, jestli to nedostává jako základní poučení ve škole nebo od svých rodičů, tak to by bylo velmi smutné.“