„Vždycky jsem měl dojem, že Miloš Zeman byl tím dítětem, s nímž si ostatní prckové na pískovišti nechtěli hrát. Šlapali mu na bábovky a nic dobrého mu neučinili. Proč? Milošek byl zkrátka jiný. Přemoudřelý chlapeček, který si s nimi ale hrát chtěl, jenže to neuměl, nešlo mu to. Nedokázal s nimi komunikovat jako dítě, a tak to od nich nespravedlivě schytával,“ popisoval Dvořák své pocity z prezidenta. Jak dodal, třeba jeho dětství bylo úplně opačné, zalité sluncem a strávené mezi spoustou kamarády. „Ale proč by jinak ten Milošek zahořknul?“ ptá se Dvořák. 

Původní text ZDE

„Bohužel, už má Miloš k dispozici větší pískoviště. Někdy si tak říkám: Ještě že nemáme jaderné zbraně…Náš prezident má naštěstí k dispozici jen ty jadrné, ale i těmi dokáže světu skrze tuzemské voliče vracet tu nedobrotu, kterou jej v dětství na pískovištích doslova zasypávali,“ sdělil dále Dvořák s tím, že vracet světu jeho neduhy z pozice hradního pána mu připadá trochu podzní a neadekvátní.

„Zkrátka a dobře, za rozkopnutou bábovku zlobit z Hradu celou tuhle zemi – to si snad ani my nezasloužíme. I když... Každý stát, jak známo, má takovou vládu, jakou si zaslouží, a u prezidenta to asi platí taky. Každopádně bych pro příští časy chtěl vyzvat národ k tomu, aby své potomky vychovával k lásce k bližnímu, což by mělo být samozřejmostí, ale když už by se to někomu přece jen nepozdávalo, uvědomte si, že nikdy nevíte, kam to sousedův Pepíček třeba v politice dotáhne,“ uzavřel Dvořák.