Na úvod je třeba zrekapitulovat, proč právě Reagan. Byl totiž prezidentem, který jako poslední dokázal vytáhnout Ameriku výš. I přes veškeré jeho kauzy a neduhy se mu podařilo snížit míru regulace, daňovou zátěž, a přitom zvýšit výnosy. Snížil i nezaměstnanost a inflaci, a přitom udržel tehdejší střední třídu na dobré úrovni.

„Reagan tak byl ‚živým důkazem‘ možné funkčnosti liberální ekonomické politiky ve spojení s ideovými konzervativními hodnotami,“ vysvětluje Poledník. A právě jeden ze členů jeho tehdejší vlády a zároveň autorů jeho ekonomické koncepce, Paul Craig Roberts, analyzoval jednu z největších hrozeb státní suverenity dneška.

„TTIP nemá nic společného s volným obchodem,“ varuje Poledník. Celé je to jen o tom, aby firmy měly možnost vetovat zákony zemí, které by mohly omezovat jejich zisky. Zákony jsou dnes v Americe psané pouze firmami a Kongres už je jenom podepisuje, „ani nesmí vědět, co tyto zákony obsahují“.

Celý text zde

Ve skutečnosti je pojem partnerství zástěrkou pro možnost firem, aby se vyhnuly zákonům těch zemí, ve kterých by chtěly působit. „V důsledku Transatlantického partnerství budou francouzské zákony proti geneticky modifikovaným potravinám svrženy soudními žalobami podanými firmou Monsanto jako ‚překážky obchodu‘,“ píše Poledník. A mnohem hůř.

Jednou z těch, „kdo prodali svou morální integritu“, jak píše Poledník, je pak i Angela Merkelová, která spolu se spoustou dalších předních politiků je na výplatní pásce korporací. Politici vymění zákonodárnou moc svých zemí za peníze. A děje se tak všude.

Jednou z mála, kdo proti TTIP otevřeně vystupuje, je francouzská politička Marine LePenová. Ta chce, aby každý občan znal přesný obsah této dohody a sám se rozhodl, jaký model státu si přeje.

Podle Robertse se tento slav neslučuje se „svobodou a demokracií“, kterou v USA údajně mají. Obzvlášť v případě, když ani jejich představitelé neznají nebo nechtějí znát pravý obsah té smlouvy.