Tachovsko má problémy

„Kraje mají podobné problémy, například zdravotnictví, což je nedostatek lékařů, zubařů, dostupnost lékařské péče a částečně i vzdělávání. Specifikou kraje je i velká mobilita lidí za prací do Německa. Zároveň je s tím velký příliv lidí z ciziny, zahraničních pracovníků plus v posledních dvou letech také uprchlíků z Ukrajiny. Je to problém, který může být z jedné strany brán jako velká příležitost, protože s těmi lidmi přichází řada dovedností, které by mohly být při chytrém zacházení využity. Ale nese to i plno problémů, protože většina zahraničních pracovníků se soustředí do několika lokalit a mnohdy ani nemáme úplný přehled, kolik jich kde je. A tím na ně nemáme ani dimenzované služby, ať se to týká zdravotnictví nebo nákupní služby, bydlení, dopravy a mnoha dalších. Může docházet k tomu, že postupem času to bude starousedlíkům vadit. Je třeba k tomuto problému přistupovat racionálně, komplexně, aby nám přinesl více užitku než škod. O tom jsme vedli debaty. Některé věci potřebují razantní zásah a ne vždy k tomu mají odpovědní činitelé dostatek odvahy,“ uvedl prezident.

Malý školák se poté zeptal: „Už jste tady byl, nebo jste tu poprvé?“

„Já jsem ve Stříbře, myslím, už byl, ale ne před tolika lidmi a trochu mě to přivádí do rozpaků a jsem moc rád, že jste přišli,“ konstatoval prezident.

„Co byste dělal, kdybyste nebyl panem prezidentem?“ zněl další dětský dotaz.

„Byl bych spokojeným důchodcem,“ odpověděl za smíchu auditoria generál Pavel.

„Jaké to je, když jste byl v kariéře vojákem?“ ptal se další žáček.

Důchodce na Hradě

„U vojáků je to tak, že slouží do určité věkové hranice. Já jsem sloužil do věku 57 let, protože jsem část života strávil jako výsadkář. A výsadkáři se službou opotřebovávají více, než je u jiných profesí. Většinou v tomto věku už jsou tak opotřebovaní, že už jsou opotřebovaní. A tak je armáda propouští. Já jsem si chtěl požádat, že bych zůstal o něco déle, ale  v tomto věku jsem prošel vlastně vším, čím se v armádě projít dalo, a ještě více, protože k tomu byly ještě tři roky v NATO. Nebyla další motivace v armádě zůstávat, byla to uzavřená kapitola. Tak jsem se rozhodl, že se budu věnovat něčemu jinému. Ani ve snu mne ale nenapadlo, že bych pokračoval tímhle,“ odpověděl prezident Pavel.  

„Máte ve Stříbře samé odvážné děti,“ pochválil za neustále se hlásící další a další nejmladší tazatele organizátory besedy prezident.

A další žáček se plynně zeptal: „Proč jste kandidoval ve volbách?“

„Po tom, co jsem skončil v armádě a celý život jsem to bral jako službu, což také byla, tak mě napadlo, že když budu důchodce, tak abych dělal něco užitečného, a tak jsem jezdil po školách, dělal jsem besedy nejdříve sám, pak ještě s kolegou diplomatem a přednášeli jsme studentům o tom, jaká je situace ve světě, jak si stojí Česká republika v Evropě, snažili jsme je trochu zorientovat ve světě a jak je důležité se starat o to, co se děje kolem nás. Když jsem při jedné besedě říkal studentům, jak je důležité být zodpovědným občanem demokratické země, a skončil jsem u toho, jak mají všechno sledovat, dívat se a chodit k volbám. A skončil jsem tím, že pokud ucítíte, že máte co nabídnout, že byste mohli být svojí zemi prospěšní tím, že budete kandidovat na nějakou veřejnou funkci, tak to udělejte. A jeden z těch studentů mi řekl – pane generále, kdy vy vezmete tuto zodpovědnost do ruky, a já jsem si uvědomil, že má pravdu, a v okamžiku, když se začaly rýsovat další prezidentské volby a viděl jsem to složení a kteří lidé mají největší šanci v těchto volbách uspět, tak jsem se rozhodl, že se pokusím nabídnout alternativu. A tato alternativa se zdála být zajímavá docela hodně lidem, tak to takto dopadlo,“ vysvětlil prezident.

Muž středního věku požádal o možnost autogramiády. „Je nás tady hodně, co vás podporovali při prezidentské volbě,“ uvedl do mikrofonu.

Protest je legální

Starší muž poté položil hlavě státu následující dotaz: „Narážíte také na protesty při vašich cestách?“

„Samozřejmě že ano. Bylo by divné, kdyby všichni souhlasili a jen jásali. Já jsem nikdy o něco takového neusiloval, že bych byl oslavován a podporován všemi. Pokud někdo nesouhlasí a je schopen se bavit i o jiných názorech, tak je všechno v pořádku. Naopak je to žádoucí, protože když budeme všichni navzájem souhlasit, tak se nikam neposuneme. A když se budeme bát vyslovit názor, tak to také nikam nepovede. Můžeme se ale posunout dál jen tehdy, když budeme porovnávat alternativy, když budeme diskutovat o tom, čí názor povede lepší cestou k cíli, s větším efektem, to mně dává smysl. Křičet po sobě, urážet se, to je jen snaha ze sebe dostat frustraci. Rozumím tomu, že se někomu může po tom udělat lépe, ale nikam jsme se neposunuli. Naopak se vyvolá hořkost. Já jsem v Plzni před krajským úřadem viděl pána, který mne vyzýval k abdikaci. Přišel i na moji další zastávku. Když jsem přijel sem, tak jsem slyšel pár lidí pískat. Je to v pořádku, máme demokracii, kde můžete vyjádřit svůj nesouhlas i tímto způsobem. Na tom není nic špatného. Nemohu říci, že by mne to nějak deprimovalo, a považuji to za standardní situaci,“ odpověděl Pavel.

FOTO: Václav Fiala

A prezident dále pokračoval slovy: „Ve fyzické rovině tolik nesouhlasu není a drží se v běžné, slušné rovině. To není situace ze sociálních sítí. S anonymitou roste odvaha… Kdyby se každý z nás řídil tím, co se děje na sociálních sítích, tak bychom se z toho asi museli duševně zhroutit. Právě sociální sítě jsou odkladištěm frustrací. Kromě menší části konstruktivního a nového je tam hodně toho, co si tam lidé odkládají, čeho se chtějí zbavit.“

Mladý muž se zeptal, jak dlouho se prezident věnuje jízdě na motorce a jak se k tomu dostal.

Generál Pavel nato popsal své motoristické začátky i současnost a popsal řadu motorek, které v životě měl.

Malý tazatel se otázal hlavy státu, „… jaké je to být panem prezidentem?“

„Prezident se potkává se spoustou lidí, kteří jej něčím obohatí, dostane se na místa, kam se jen málokdo podívá. Může sem tam přispět k něčemu dobrému, dá se zabránit něčemu špatnému. A je to krásný pocit,“ reagoval prezident.

Rebel?

Žena ve středních letech: „Co říkáte starostovi Novotnému, když říkáte, že sociální sítě je odkladiště. On si tam odkládá dost…“ Odpovědí byl smích přítomných.

„Jak se vyjádřit k panu Novotnému… Já jsem se s ním fyzicky setkal jednou, a jak to mám říci slušně, protože babička mne vedla ke slušnosti, tak on je velký svéráz. Vždy takový byl a bude. Člověk jej musí brát velkým filtrem. Zdaleka ne všechno, co dělá a říká, bych podepsal. Na druhou stranu se mu nedá upřít, že v mnoha věcech se řídí správným kompasem. I v obci, kterou řídí, udělal spoustu prospěšných věcí. A lidé to oceňují. Sem tam také ulítne. Ale jak říkám, když se to bere správným filtrem a člověk za ním vidí ty dobré věci, tak jej ani tak moc kritizovat nemůže,“ uvedl k řeporyjskému starostovi za ODS.

Mladá žena se zeptala: „Říkal jste, že je zdravotnictví na Tachovsku stejně špatné jako ve zbytku republiky. Co dělat pro to, aby bylo na lepší úrovni?“

„Naše zdravotnictví není rozhodně v tak špatném stavu, jak si myslíme. Slýcháme až katastrofické scénáře, že se zhroutí, že zkolabuje zdravotní systém. Vždy jsem se snažil to vidět v nějakém kontextu a srovnání. Když se podíváme na mnoho zemí, o kterých si myslíme, a je to i pravda, že mají vyšší životní úroveň než my, že jsou technologicky dál, tak jejich systém zdravotní péče je výrazně horší než ten náš. Na druhou stranu docela právem očekáváme, že bude nejen kvalitní, ale i dostupné a že nebude drahé. Ale to všechno nejde dohromady. Zdravotnictví určitě potřebuje řadu důležitých změn a neříká, že ty změny souvisejí jen s tím, že do zdravotnictví poteče mnohem více peněz. O tom to někdy také není. Je to o celkovém nastavení systému, aby byl efektivní za přiměřeného nasazení financí. Stát si může dovolit jen to, na co si vydělá. I když si může krátkodobě půjčovat. Tak když si půjčí moc, tak jej to dožene. Takže ať je to školství, sociální péče, zdravotnictví, bezpečnost, stát musí vždy hledat priority. Je potřeba začít tím, abychom se podívali, kde se zdravotnictví dá zefektivnit bez toho, abychom do něj mohli dávat více peněz…,“ konstatoval Pavel.