U příležitosti slavnosti nanebevzetí Panny Marie si profesor Piťha připravil kázání, které je opět aktuální. Na začátku zmínil, jak byla Ježíšova matka ohrožována drakem a dodal, že Panna Marie je také Matkou církve. „Ta, což je velice aktuální, je napadána a ohrožována neustále. Dnes mimořádně, jak o tom svědčí hořící katedrály a vraždy kněží, což by nám nemělo zastřít ostatní méně dramatické útoky, i když případ kardinála Pelleho nebyl nijak nedramatický,“ připomenul Mons. Piťha nedávné události z Francie.

„Druhé, co musíme připomenout, je útěk ženy na poušť. Jde o to, že dnes sice žijeme v přelidněné oblasti v obrovském blahobytu, ale duchovně se ocitáme na poušti, protože lásky (mám na mysli ochrannou, sebevydávající lásku) je kolem nás žalostně málo,“ posteskl si v kázání.

Podle Piťhy současná společnost nestojí na křižovatce, na které si vybírá cesty, ale na pokraji pralesa. „Cestu nemůžeme zvolit, musíme ji najít a vytvořit. To nevyřeší kritiky, i kdyby byly zcela oprávněné. Může to vyřešit jedině program. Dnes je módní říkat vize, ale ta je k ničemu, protože bez programu není ničím než debatou o vidinách,“ míní kněz.

Podle Petra Piťhy je jisté, že zažíváme pád civilizace, který nastal už několikrát, například při pádu říše římské, a má svá pravidla. „Rozšíření říše Alexandra Makedonského přineslo multikulturní stát, což zákonitě vedlo k jeho rozpadu. Kromobyčejný blahobyt v centru země způsobil takový hédonismus, že to vyvolalo sebezáhubnou morální krizi. Nemožnost administrativně spravovat celek tak velký přivodila rozklad právního řádu,“ přidal příklad.

Nicméně podle Piťhy vždy vznikne civilizace nová, i když někdy až po staletích, a ta staví na základech té staré. A proto je nutné tyto základy uchovat např. ve vědě, upozornil. Pokud jde o to, co je civilizací, Piťha se drží definice antropoložky Margaret Meadové, která vznik civilizace vidí v zahojení zlomeniny stehenní kosti, protože tato zlomenina vyžaduje, aby se o zraněného někdo postaral, odnesl ho do bezpečí a staral se o něho. „Vidíme tedy, že základním znakem civilizace je pozitivní vzájemnost. Problémy naší civilizace vznikají jejím nedostatkem. Nedejme se přitom zmýlit organizovanou solidaritou, starobním a zdravotním pojištěním, sítí zdravotních a charitních zařízení. Jde o její nedostatek v běžném životě, a to méně ve vážných situacích a masivně v maličkostech,“ varuje kněz.