Prezident Putin prý na tiskových konferencích jasně naznačil, že Rusko je se Západem ochotno jednat. Na druhou stranu mu „nastavil zrcadlo" a ukázal, jak zejména evropské země nemají jasno, jak svých ambiciózních cílů, v nichž má často Rusko hrát roli poraženého, dosáhnout.

Naproti tomu Rusko se seriózně zabývá hrozícím nebezpečím a připravuje se na něj. Je to prezentováno jako „chrastění zbraněmi", ale ve skutečnosti se prý jednoznačně jedná o obranné plány. To se nedá říci o plánech Washingtonu, o kterých světová média nepíší raději vůbec.

Na závěr pak nabídl návod, jak pochopit uvažování Rusů v nastávající krizi. Nabízí jej podle něj Ilja Erenburg, uznávaný sovětský novinář. V době války napsal: „Němci budou proklínat hodinu, kdy vstoupili na naši půdu. Německé ženy budou proklínat hodinu, kdy porodily své syny - barbary. My nebudeme hanobit. My nebudeme proklínat. My budeme zabíjet."

Celý text Jana Campbella:

Během svých deseti tiskových konferencí byl prezident Putin před kamerou 32 hodin a 14 minut a odpověděl na 540 otázek. V poslední konferenci 18. prosince odpověděl na 53 poměrně ostře formulovaných, ale často až směšných nebo příliš konkrétně formulovaných otázek regionálního a místního charakteru. Očekával jsem, že když již ne místní, tak alespoň BBC veterán – novinář Simpson nebo opoziční novináři využijí příležitost možnosti překvapení a budou klást otázky, které by doplnily poslání prezidenta Putina k federálnímu shromáždění, ve kterém se ohlašuje směr vývoje politiky a hospodářství země a ostatní strategické záměry. Nic podobného se nestalo. A tak se opět potvrdilo staré pravidlo: Kdo se chce opravdu něco dovědět, musí se naučit ptát. Forma a obsah otázky definuje úroveň a schopnosti tázajícího. Z tohoto hlediska 1:0 pro Putina.

Tři hlavní témata konference – otázek a odpovědí byly: 1) Rubl a ruská ekonomika v době sankcí, 2) Konflikt na jihovýchodní Ukrajině a 3) Zahraniční politika a vztahy – s Východem, tj. Čínou, Indií, Tureckem a podobně, a se Západem, tj. EU a USA.

Výsledek lze shrnout také do třech krátkých formulací: 1) Stav ruské ekonomiky není jednoduchý, ale není v žádném případ smrtelný. Především, když budou všichni pracovat, můžeme očekávat slušné dividendy. 2) Ukrajině pomáháme v humanitární oblasti, politické problémy si však musí řešit Ukrajina sama, my můžeme pomoci ve zprostředkování dialogu, ale nebudeme akceptovat vybrané a praktikované metody proti občanům jihovýchodu Ukrajiny. 3) Ruská federace je připravena k dialogu se Západem. Dialogu s oboustrannými výhodami, bez nátlaku nebo škody národním zájmům Ruské federace.

Během 3 hodin 15 minut bylo vysloveno mnoho nahlas. Mnoho a důležitějšího pro nás v Evropě nebylo vysloveno vůbec, protože nebylo otázek. Následující text je krátké, kritické a kontroverzní rozmyšlení, které se zabývá nevysloveným a které lze označit vichrem nebo dokonce vichrem smrti.

Vichr smrti je název knihy autora S. Eriksona. Pojednává o Lederské říši, která se, poháněná korupcí a sobectvím, rozpadá. Císař Rhulad Sengar, obklopený pochlebníky a agenty svého úplatného kancléře, se propadá do šílenství. Všude se kují pikle. Říšská tajná policie vede zastrašovací válku proti vlastnímu lidu. Bloud, kdysi prozíravý bůh, náhle přestává vidět budoucnost. Chaos a děsivé síly se stahují ze všech stran. Na tomto rozbouřeném, zrádném pozadí se snaží říši opustit skupinka uprchlíků... Vichr smrti je surový, drásavý příběh o válce, zradě a temné, nezvladatelné magii. Je to nanejvýš nápaditá epická fantasy vyprávěná tím nejnapínavějším stylem.

Vichr, je ale také jméno ruského protitankového raketového kompletu dlouhého dosahu naváděného laserovým paprskem. Nesou ho vrtulníky i stíhačky typu SU. Typové kódové označení NATO je AT-16 Scallion.

Vichr, v meteorologii a podle Beaufortovy stupnice vytvořené počátkem 19. století kontradmirálem Francisem Beaufortem, přísluší 7. až 10. stupeň stupince. Poté se již mluví o vichřici (11) a orkánu (12). Snad k nám tyto dvě poslední nepřijdou od západu a od východu současně.

Tak jak vyšumívají citáty a interpretace hlavních tezí a odpovědí na regionální, místní a často směšné otázky kladené převážně mladými novináři během konference prezidenta Putina, tak se otvírá prostor pro návrat ke všednodennosti. V ní bude opět jedno krizové téma a jeden skandál odcházet a nové krizové téma a nový skandál přicházet, aniž bychom reflektovali, proč tomu tak je. Aniž bychom si uvědomovali, že po vichru nebo orkánu je situace podobná jako před vichrem nebo orkánem. Vím z vlastní zkušenosti, že to poslední napsané o vichru či orkánu platí.

Za prvé: Sturm und Drang (nach Osten), do češtiny tradičně překládáno jako „Bouře a vzdor“. První význam tohoto názvu je spojen s německým preromantickým literárním hnutím, působícím v 18. století, zejména v letech 1767 – 1785. Z myšlenek tohoto hnutí vznikl požadavek na originalitu, inspirací především ve vztahu k přírodě a lidové slovesnosti. Tyto myšlenky vyústily ve vzpouru mladé generace proti konvencím, a to nejen literárním, ale postupně i společenským. Nejpříhodnějším literárním útvarem pro jejich díla bylo drama. I proto se název obtížně překládá, protože Sturm může znamenat jak bouři, tak také útok, a Drang je také touha, pud, nápor. Putin v tomto smyslu představil, jak se postmoderní evropský system, který nepředpokládá změnu hranic a tvorbu nových státních útvarů, hroutí při pokusu o Sturm und Drang nach Osten, rozšíření na Východ. Systém, který se snaží smazat přírodní hranice, aby tím uvolnil cestu pro pohyb lidí, produktů, idejí a kapitálu, který se snaží nahradit geografické mapy hospodářskými tabulkami, finančními grafy a nereálnými sliby o blahobytu Evropanů, se dostal do euforie od vlastních inovací a ztratil současně schopnost udržet a rozvíjet vztahy mimo jiné s Ruskou federací. Krym se stal lekcí, kterou EU není schopna pochopit a která bude ještě dlouho ležet v žaludku Evropské unie jako kámen. Ve srovnání s vysvětlováním lídrů EU a USA i tady vede Putin. Proto již 2:0 pro Putina.

Za druhé: Hyperaktivita EU dokazuje neschopnost nového vedení Evropské komise Junckerem z Lucemburska a Polákem Tuskem. Cílem Tuskovy hyperaktivity je představení projektu Energetické unie proti Rusku již v lednu 2015 a realizace projektu v roce 2016. Nové koště dobře mete, to platí i dnes - a zdá se mi, že v Bruselu o to víc. Klíčovou změnou mají být totiž nová pravidla koupě ropy a plynu evropskými společnostmi od Ruské federace, nová omezení ruských investic v Evropě, především v energetickém sektoru a vše s tímto spojené. Z politické a regulační strany EU je aktivita reálná, z praktické stránky přinejmenším dvousečná a málo reálná. Evropské společnosti budou totiž muset jednat s Gazpromen o nových smlouvách, protože ty současné končí v roce 2020, některé v 2025. Budou muset jednak brzo, jestliže nepředpokládají, že do té doby válka USA s Ruskou federací skončí vítězstvím USA. Jestli tomu tak nebude, Ruská federace bude mnohem tvrdším oříškem pro dosáhnutí výhodných podmínek pro EU. Kancléřka Merklová asi ví, jak dlouho se muselo za cara, ale i za Lenina čekat pod kremelskou stěnou v mrazu na přijetí. Proto se kancléřka Merkelpvá staví opatrně k této Tuskově – EU aktivitě. Vichr, který by mohla způsobit reakce německého průmyslu a německá ulice, by mohl kancléřku zcela zničit. Silný vítr z Východu již ale zastihl lídry EU nepřipravené na nejnovější dění a poodkryl jejich pravou tvář, ukázal na jejich naivitu a faleš. Agresivní vůdkyně sankcí proti Ruské federaci, kancléřka Merkelová, dnes 19. 12. 2014 dokonce nazvala prezidenta Putina člověkem, zasluhujícímu důvěřovat. Italové Renzi a Mogheriniová změnili tón, i ve vztahu k Ukrajině a prezidentu Porošenkovi. Z diplomatického hlediska mu bylo hrubě odmítnuta účast na summitu v Bruselu. Jak by se ale situace nevyvíjela v blízké budoucnosti, postoj Putina se měnit nebude, protože zradit a ztratit důvěru může každý člověk jenom jednou v životě. Důvěra a profesionální loajalita se nedají koupit. Další gól od Putina. Stav 3:0.

Za třetí: Vojenská doktrína RF a její modernizace. Dnes (19. 12.) se prezident Putin setkal s vedením ruské armády a vedl nevřejné zasedání bezpečnostní rady. Kdo se chce dovědět vice než v západních médiích, bude muset studovat ruské materiály, například zde.

Moje porozumění modernizace doktríny s použitím kritického myšlení a historických srovnání mě vede k potvrzení nejenom vlastních, ale již poměrně rozšířených očekávání většího válečného konfliktu mezi USA a Ruskou federací, ve kterém Evropa konečně skončí s idealizací USA a ignorací významu národních zájmů a individuální suverenity. Putin přijal Obamovu výzvu a jasně deklaroval, že pro Ruskou federaci existuje strategický nepřítel, a tím jsou USA.

Výzvu přijala profesionální vojenská osobnost, která vzala na sebe plnou odpovědnost - a ne politik, který za dva roky odejde do dějin. Putin dal příkaz ministerstvu obrany k předložení Plánu obrany na léta 2016 – 2020 již během roku 2015. Kdo umí poslouchat a číst mezi řádky, nebude mít problém si představit, a o tom to je, že se reálně uvažuje o přímém vojenském konfliktu mezi USA a Ruskem. Některé vojenské analýzy uvádějí termín. Polovina roku 2017. Další prezidentský příkaz se týká změn ve vojenské doktríně. Jsem přesvědčen, že doktrína jako celek bude mít obranný charakter. Stejně jsem ale přesvědčen, že doktrína bude obsahovat i možnost preventivního útoku na strategického nepřítele, tj. USA, v případě, že on bude svým konáním ohrožovat podstatu suverenity RF a přírodní bohatství Ruska. Nedovedu si v dané chvíli představit, jak bude reagovat NATO jako celek a jednotliví členové NATO v případě preventivního úderu RF na svého strategického nepřítele. Rád si přečtu něco o takovém scénáři ve veřejných masových médiích nebo o přípravě obyvatel EU na takovou situaci.

Nepíše se o ničem jiném, kromě modernizace ruských atomových zbraní. Nepíše se ani slovem o modernizačním plánu atomových zbraní USA ve výši 1 trilionu USD (!!!). Týdeník Nation zveřejní kritický článek profesora MIT Theodora Postala, který se zabývá plánovanou přímou konfrontací formou atomové války USA proti Ruské federaci. Autory plánu jsou washingtonští teoretici. Čtenář by si měl uvědomit, že současný vojenský rozpočet RF představuje přibližně 50 miliard USD a rozpočet USA přibližně 570 miliard. Přitom nevíme nic o utajených rozpočtech obou již bojujících stran. Včerejší podpis zákona číslo 5859 o „Podpoře svobodné Ukrajiny” bez demarkované a OSN uznané státní hranice prezidentem Obamou patří do kategorie příprav velkého konfliktu, ve kterém EU a všichni její členské státy budou automaticky a objektivně obětí. V tomto smyslu veterán – novinář BBC pan Simpson zcela zaspal dobu, propásl příležitost a jeho otázka Putinovi byla nevýznamná. Putin svou odpovědí dokázal, že získal největší možnou schopnost respektovat ostatní, porozumět každému argumentu tázajících, dokázat poslouchat mnoho různých hlasů s otevřenou myslí a vtělit se do jejich kůže. V Číně se používá pro takový postoj výraz, který se těžko překládá a popisuje, většinou jako „trápit se pro svět a litovat lidi". S tímto postojem je spojeno převzetí osobní odpovědnosti i za konání vlády a jednotlivých členů, včetně Medveděva, Silujanova, Uljukaeva, Šuvalova a Nabiullinové, s jejíž pomocí se dostala Ruská federace do vichru. Putin nedeleguje odpovědnost na druhé. Vzal na sebe hříchy druhých. Věřím, že až nastane ticho před další bouří, tito profesionálové ve službách neoliberalismu zviditelní hranici mezi kritikou a pátou, podle Putina, podle mého, šestou kolonou a tím i zpečetí svůj osud. Zahraniční špioni budou vynuceni vyjít na scénu podobně, jako vyšli v roce 1905, 1917 a v roce 1991. Do té doby budou testovat RF na výdržnost. Je jedno, jestli to bude formou granátu a bomb na Kavkaze, nebo formou karet na demonstracích, koncertech, nebo filmy, burzovní spekulace nebo tichá práce ve stínu vládní kanceláře. Kvůli mlžení NATO, její plné závislosti na USA, budování nové vojenské koalice USA se zeměmi mimo NATO a kvůli veřejnému podhodnocování Ruské federace, podle mého hodnocení i zde dává Putin gól. Stav: 4:0 v době Putina. Po něm, nevím.