Dnešní přehled zajímavostí uplynulého týdne bude monotematický, protože se v médiích nedělo nic zásadnějšího než další příprava na spacákovou revoluci číslo dvě v České televizi. „Zrekapituluji ty kroky. Začalo to tím, že Rada České televize odvolala dozorčí komisi, neboť neplnila své povinnosti tak, jak ji ukládá právě Rada, která je oprávněna ji volit i odvolávat. Na to žádné další zákonné opatření není, nikde není stanoveno, jak se definují pravomoci dozorčí komise vůči České televizi, vůči veřejnosti nebo dokonce vůči politikům a Parlamentu. Tím chci jen zopakovat, že se tu začíná vytvářet politická situace, ačkoli to věcně s tím odvoláním vůbec nijak nesouvisí. Je to jen zneužití určité situace, která slouží jako záminka. Pak následovala rezignace pana Kühna a pana Dědiče z funkcí předsedy a místopředsedy s odůvodněním, že s odvoláním dozorčí komise nesouhlasili,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Připomíná, a to je málo zdůrazňované, že pro odvolání dozorčí komise zvedlo ruku deset radních. „A to do té míry rozdílných jako třeba paní Lipovská nebo pan Kysilka. Oba jsou to sice ekonomové, ale jiného zaměření, a určitě by se v mnoha věcech neshodli a přeli by se o věcech odborných i neodborných, nicméně v tomto našli společnou řeč. Média blízká tomu spacákovému týmu to samozřejmě staví tak, že odvolání dozorčí komise zařídili tři radní Matocha, Veselý a Lipovská, a tím způsobili – to zaznívá velice často – destabilizaci České televize. Sepisují se petice, petenti jsou stejní jako vždy: umělci, bývalí politici a lidé jako pan Halík. Je to pořád stejná skupina, kterou jsme viděli u ‚Impulsu 99‘, u ‚Děkujeme, odejděte‘, u ‚ČT věc veřejná‘. Je i stejná metodika jako u spacákové revoluce: vyvoláme problém, nafoukneme ho, řekneme, že je to politizace problému České televize a ohrožení svobody slova. Tak přesně toto se děje v těchto dnech,“ upozorňuje mediální analytik.

Rada přestala generálnímu řediteli krýt záda a je zle

Proto považuje za nezbytné zastavit se u některých výroků, které v souvislosti s tím zazněly. „Například ředitel Dvořák řekl pro Právo: ‚Po příchodu nových členů se mění způsob projednávání jednotlivých agend‘. To je možná pravda. U těch jednání nejsem, nesleduji jejich záznamy, ale řekl bych, že to může být velmi blízké pravdě. Za minulých období byla Rada ČT vůči generálnímu řediteli velmi konformní a velmi intenzívně panu Dvořákovi kryla záda. To jsme viděli i na jaře 2017, kdy půl roku před koncem mandátu ho zvolila na druhé funkční období s poukazem na to, že kdyby ho nechali dojet mandát do září a volili až poté, tak by se to mohlo překrývat s tehdejšími parlamentními volbami. To je argument jak noha, protože tím dávají najevo, že je to politická volba. A korunovali to komickým vyjádřením, že se přece nový ředitel musí seznámit s provozem té instituce. Jako kdyby řekli, že pan Dvořák šest let dělal šéfa instituce, jejíž provoz nedostatečně poznal. To byla argumentační vlastní branka,“ míní Petr Žantovský.