„Paralelně ve stávajícím Izraeli vidíme trauma, vidíme jakýsi starozákonní hněv – nandat to i s úroky těm, kdo to způsobili,“ komentoval Borek úvodem reakci Izraele na teroristický útok. „Izrael má o něco méně obyvatel než Česká republika, je to středně velký stát, v tuto chvíli má fakticky každý v Izraeli někoho v rodině nebo zná někoho, kdo má někoho v rodině, kdo byl tím děním postižen,“ doplnil zpravodaj v Izraeli, že Stát Izrael stát zažívá nevídaný šok.

Teroristé unesli rukojmí a jednají o výměně. Borek uvedl jeden konkrétní případ únosu: „Moje kamarádka z Tel Avivu se odstěhovala do idylického kibucu Beeri v jižním Izraeli. Pár hodin po začátku teroristických útoků jsem se ji ptal, zda je v pořádku. Řekla, že ano, že jsou daleko v poušti s přítelem na treku. Problém je, že oni bydleli v kibucu u rodičů toho přítele, včera mi psala, že se s těmi rodiči nemohou spojit, potvrdila, že rodiče byli uneseni. Takže ten její přítel v tuto chvíli nemá rodiče. Tím to nekončí, nemá ani sestru, kterou unesli spolu s jejími dvěma malými dětmi. Její přítel přišel vlastně o rodinu,“ popsal Borek jeden z mnoha příběhů odehrávající se v Izraeli.

Hovořil o nadsazených očekáváních o schopnostech Izraele. „To, co se v posledních dnech stalo v Izraeli, je totální fiasko toho odstrašení, té image Izraele jako silného geniálního hráče na Blízkém východě.  Mnoho lidí si myslelo, že je Izrael všemocný. Ale pozor, Izraelci nejsou vždy dokonalí, leckdy jsou chaotičtí a bordeláři. Izrael je teď brán, s prominutím, za lúzra,“ uvedl blízkovýchodní zpravodaj v pořadu Interview ČT24.

„To, co se děje teď, není tím, co Izraeli zajistí odstrašující efekt. Možnosti, jak Izrael může ukázat sílu, jsou svým způsobem limitované. Ten úder musí být takový, že koncovka té války bude v něčem připomínat koncovku jomkipurské války, kdy první, druhý, třetí den bylo kolosální selhání izraelských zpravodajských služeb a dalších hráčů v té vojensko-politické hierarchii, ale po třech týdnech té války stála izraelská vojska v Africe, 100 kilometrů od Káhiry, a stála 20 až 30 kilometrů od Damašku. A nebýt sovětského tlaku, hrozeb, že to může mít nukleární dopady, tak vojensky měl Izrael otevřenou cestu k dobytí dvou arabských metropolí. To zmírnilo dopad fiaska těch prvních dnů,“ připomíná Borek.

„Tohle, co se nyní děje přímo v Izraeli, je také fiasko – třetí den, ale Izrael nemá pod kontrolou vlastní území. Sice říká, že obnovil kontrolu nad těmi vesnicemi, ale stále nemůže vyloučit, že v týlu jeho jednotek – které nyní mají upřený zrak na Gazu –, že operují desítky, možná stovky teroristů, kteří tam těmi mezerami v bariéře procházejí. Něco na konci musí být očima Izraele takové, aby to už nebylo takové fiasko. Naznačil jsem příběh jomkipurské války, bavme se o tom, jestli v tomto případě to bude pozemní ofenziva nebo jestli by to mohla být likvidace íránského jaderného programu. Něco výrazného, samozřejmě zavraždění nebo zabití viditelných špiček hnutí Hamás,“ nastínil Borek, jak by Izrael mohl tuto obtížnou situaci za dva, za tři týdny zvládnout.

Je podle něj ale zaděláno i na další fiasko, a sice, pokud na konci vyjednávání o propuštění rukojmích, které probíhá mezi Izraelem, Katarem, možná Egyptem a Hamásem, bude propuštění palestinských vězňů. „Pak uvidíme další ‚véčka‘ v Gaza city, neboť to si budou členové Hamásu a islámského džihádu vykládat jako svůj neskutečný úspěch,“ dodává Borek.

„Hamás teď nezapomene dodat, že je to na Izraeli, zda splní taková přání, která si může samozřejmě diktovat. Může to být propuštění zajatců, mohou to být jiné věci. Ta zatáčka pro Izrael neskončila, stále se kroutí do větší a větší serpentiny, protože za chvíli možná uvidíme vítězné pohledy palestinských vězňů, kteří se vracejí jako hrdinové do Gaza City. Pořád platí, že Izrael tu serpentinu musí vybrat, kvůli tomu kulturně-regionálnímu kontextu, kdy je nutno ukázat sílu,“ doplnil David Borek.