„Jednu věc vám řeknu hned na startu, ať je jasno. Nejsem na straně borců z Kliniky. Stát je léta tiše toleroval, užívali velký prostor v širším centru zadarmo (kdo vám to dnes v Praze dá?!), za obsazení cizího majetku nebudou nijak kriminalizováni (jsou země, kde by je čekala tučná pokuta nebo i hůř) – takže ze strany státu docela velkorysost. Slušný člověk by za ty roky bydlení zadarmiko ještě poděkoval, než by si sbalil saky paky. A když je tady soudní rozhodnutí, když majitel chce svou věc zpět, tak prostě nedělám zagorku a vypadnu,“ poznamenal Jaroš s tím, že člověk si přece nemůže vybírat, která soudní rozhodnutí bude respektovat, a která ne. „Stačí, že se nám takhle chová prezident – už to je dost blbé,“ dodal.

Následně zmínil, že jednu velmi důležitou věc ale lidé z Kliniky udělali, za což je potřeba jim poděkovat. „Upozornili na to, jak nekonečně blbě stát svoje nemovitosti spravuje. Jak mohl proboha stát nechat chátrat takhle lukrativní nemovitost na tak skvělém místě? Neřeknu, kdyby to byla nějaká kadibudka někde v Doupovských horách, s tím žádné terno neuděláte, ale komerčně nevyužít takový prostor na Praze 3 a nechat ho pomalu hnít, to je skoro zločin! A to byl přesně stav, než tam ti squatteři přišli!“ sdělil Jaroš.

„Náš stát – přesněji Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sexy zkratka ÚZSVM, mnemotechnická pomůcka ‚Už zase Václav Moravec‘ – tedy náš milý stát si na evidenci těchto nemovitostí pořídil databázi. Počítačovou databázi, která se jmenuje CRAB (Centrální registr administrativních budov),“ poznamenal dále Jaroš a sdělil i to, jak si úřad nechal tuto strašlivou databázi naprogramovat a vysolil za to nejméně 550 milionů korun. 

„To prosím není vymyšlené číslo, je to údaj z NKÚ z roku 2016. Tedy přes půl miliardy za obyčejnou databázi, ve které je uloženo jen asi 3400 budov. Ale tím ten horor nekončí – za roční provoz této databáze platí úřad chytrému dodavateli dalších 76 miliónů. Jestli jste to nepobrali, tak jo, 76 mega českých korun za provoz soupisu baráků. Který vy byste ve své firmě asi vyřešili lepší tabulkou v Excelu. Tzn. náklady na jednu budovu jsou asi 22 000 ročně – takže když stát drží nějakou budovu nebo kancelář 5 let, tak vysolí 111 tisíc korun jen za to, že si o té budově udržuje políčko v databázi! Takhle se, přátelé, spravuje státní majetek,“ rozčílil se dále Jaroš. 

„Strašně intenzivně tu všichni píšeme o aktivistech z Kliniky, ví o nich celá země, a to je fajn, naprosto OK. Ale celá země by taky měla vědět o tom megaobřím tunelu s CRABem a o tom, jak opravdu funguje úřad, který nám má poctivě a řádně spravovat nemovitosti. Když takový úřad utratí za 5 let skoro miliardu jen za blbou databázi nemovitostí, tak se nemůžete divit, že jim nějaký konkrétní barák na Praze 3 chátral pod rukama,“ dodal Jaroš, jenž popsal také stav a legální status squattingu v Evropě. 

„Závěrem: osádka Kliniky mi nesedí. Aby vzdorovali soudnímu rozhodnutí, to nemůžeme tolerovat. Ale taky mi nesedí úřad a stát, který takhle blbě funguje! Jasně, vynášení křičící rebelky z vchodových dveří je na kameře víc sexy než nějaký blbý CRAB. Ale i tak bychom měli vědět, kudy nám utíkají OPRAVDOVÉ peníze,“ uzavřel Jaroš a dodal, co by dělal, kdyby on sám byl premiérem. 

Příspěvek Martina Jaroše:

Přátelé, můžu vám nabídnout trochu jiný pohled na Kliniku? Slibuju, že vám to k celé věci nasadí ostřejší brýle.

1. Jednu věc vám řeknu hned na startu, ať je jasno. Nejsem na straně borců z Kliniky. Stát je léta tiše toleroval, užívali velký prostor v širším centru zadarmo (kdo vám to dnes v Praze dá?!), za obsazení cizího majetku nebudou nijak kriminalizováni (jsou země, kde by je čekala tučná pokuta nebo i hůř) - takže ze strany státu docela velkorysost. Slušný člověk by za ty roky bydlení zadarmiko ještě poděkoval, než by si sbalil saky paky. A když je tady soudní rozhodnutí, když majitel chce svou věc zpět, tak prostě nedělám zagorku a vypadnu. Nemůžu si přece sakra vybírat, která soudní rozhodnutí budu respektovat a která ne. Stačí, že se nám takhle chová prezident - už to je dost blbé.

Neřeknu, kdybychom byli nějaký zločinný režim! To potom chápu, že lidi v rámci občanské neposlušnosti sabotují perverzní zákony. Ale to fakt není případ ČR.

2. ALE. Jednu velmi důležitou věc lidi z Kliniky udělali, a za to jim patří dík. Upozornili na to, jak nekonečně blbě stát svoje nemovitosti spravuje. Jak mohl proboha stát nechat chátrat takhle lukrativní nemovitost na tak skvělém místě? Neřeknu, kdyby to byla nějaká kadibudka někde v Doupovských horách, s tím žádné terno neuděláte, ale komerčně nevyužít takový prostor na Praze 3 a nechat ho pomalu hnít, to je skoro zločin! A to byl přesně stav, než tam ti squatteři přišli!

3. A teď se teprve dostáváme k tomu, co vám chci říct. Kdo to ještě nevíte, tak fakt poslouchejte. Náš stát - přesněji Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, sexy zkratka ÚZSVM, mnemotechnická pomůcka "Už zase Václav Moravec" - tedy náš milý stát si na evidenci těchto nemovitostí pořídil databázi. Počítačovou databázi, která se jmenuje CRAB (Centrální registr administrativních budov).

4. A teď se držte. Tuhle strašlivou databázi si úřad nechal naprogramovat - a vysolil za to nejméně 550 miliónů korun! To prosím není vymyšlené číslo, je to údaj z NKÚ z roku 2016. Tedy přes půl miliardy (!) za obyčejnou databázi, ve které je uloženo jen asi 3400 budov. Ale tím ten horor nekončí - za roční PROVOZ této databáze platí úřad chytrému dodavateli dalších 76 miliónů. Jestli jste to nepobrali, tak jo, 76 mega českých korun za provoz soupisu baráků. Který vy byste ve své firmě asi vyřešili lepší tabulkou v Excelu. Tzn. náklady na jednu budovu jsou asi 22 000 ročně - takže když stát drží nějakou budovu nebo kancelář 5 let, tak vysolí 111 tisíc korun jen za to, že si o té budově udržuje políčko v databázi! Takhle se, přátelé, spravuje státní majetek!

5. Pokud se ptáte, přátelé, tak nejhorší smlouvy na CRABa byly podepsány v letech 2009-2012. Je to typický vendor-lock, extrémně nevýhodné smlouvy pro stát, které se nedají jen tak změnit. Současná ředitelka ÚZSVM - Kateřina Arajmu - se opravdu snaží, podle mých zdrojů je velmi schopná, dosáhla např. snížení ročních poplatků asi o 13 mega, ale sama přiznává, že s tím nic moc nenadělá.

6. Proč to tady píšu? Abychom si uvědomili, kde má tenhle bordel hlavní vchod. Strašně intenzivně tu všichni píšeme o aktivistech z Kliniky, ví o nich celá země, a to je fajn, naprosto OK. Ale celá země by taky měla vědět o tom megaobřím tunelu s CRABem a o tom, jak opravdu funguje úřad, který nám má poctivě a řádně spravovat nemovitosti. Když takový úřad utratí za 5 let skoro miliardu jen za blbou databázi nemovitostí, tak se nemůžete divit, že jim nějaký konkrétní barák na Praze 3 chátral pod rukama.

7. Speciálně pro příznivce squatterů přidávám ještě tento odstavec. Bedlivě jsem si prostudoval stav a legální status squattingu v Evropě. Viděl jsem, že s tím více či méně nemotorně bojují skoro všechny země. Ano, v některých zemích je možné si nemovitost "vysquattovat", tj. zůstat tam tak dlouho, že vám soud nemovitost zlegalizuje a přiřkne. Je to např. v UK, kde je potřeba 10-12 let nepřetržitého squattingu (https://goo.gl/rquGQa). Po 10-12 letech se úřady zeptají majitele, a když ten do 65 dnů nepodá námitku, tak o barák přijde. Bere se to jako užitečná metla na majitele, kteří se nestarají. Ale pozor, platí to jen pro nerezidenční nemovitosti, obsadit bytový dům je naopak zločin a může vám to vynést až 6 měsíců v krimu. Nizozemí bývalo velmi tolerantní, ale od roku 2010 tam je squatting zakázán a za 5 let tam bylo za squatting zatčeno 529 lidí, z toho 39 bylo uvězněno. Rakousko je celkem benevolentní - když budova patří státu či Vídni, tak úřady squatty celkem tolerují. Ale pokud se jedná o soukromé vlastnictví, následuje nekompromisní vyhnání. Viz válka o pizzerii Anarchia v roce 2014, kdy policie nasadila 1700 mužů, vodní děla a obrněné vozidlo (!), aby dostalo z baráku 31 squatterů! (https://goo.gl/QeLtXA)

Celkově vidím, že v civilizovaných zemí se státní či obecní budovy řeší často smírně. Pokud komunita představuje opravdový kulturní přínos, tak město často najde vhodnou budovu a nechá tam za symbolickou cenu borce působit a je to win-win pro všechny. To je pro mě značka Ideál. Budu bedlivě sledovat, jestli SŽDC Kliniku fakt zvelebí, nebo jestli to za pět let bude ještě horší ruina.

Privátní majitel se obvykle domluvit nechce, a to musí squatteři respektovat. K tomu, aby se soukromý objekt dal "vysquattovat" jako v několika zemích Západu - to se mi moc nelíbí a v ČR bych to rozhodně odmítl. V naší zemi jsme zažili až příliš často, že nám někdo majetek ukradl, a tak na to asi reagujeme citlivěji než mnozí Západoevropané. Chápu to.

Takže závěrem: osádka Kliniky mi nesedí. Aby vzdorovali soudnímu rozhodnutí, to nemůžeme tolerovat. Ale taky mi nesedí úřad a stát, který takhle blbě funguje! Jasně, vynášení křičící rebelky z vchodových dveří je na kameře víc sexy než nějaký blbý CRAB. Ale i tak bychom měli vědět, kudy nám utíkají OPRAVDOVÉ peníze.

Pár odkazů ke CRABu. 
https://goo.gl/qqwK2S
https://goo.gl/kUQpsj
https://goo.gl/VDhyAf

Edit: Lidi se ptají, co bych tedy přesně dělal jako premiér. Tak odpovím:

1. Za prvé bych řekl lidem, že soukromé vlastnictví je hodnota, kterou všichni musíme respektovat. Takže když vlítneš na soukromý majetek, budeš bez milosti vyndán. Sorry, tohle je pro mě věc principu, a říkám to přesto, že mi taky vadí, jak např. italští majitelé nechávají své baráky v Praze chátrat. Ty bych řešil jinak, ne squattingem.
2. U státem vlastněné nemovitosti bych byl smířlivější. Zeptal bych se SŽDC, jestli opravdu mají důvěryhodný plán, veškerou přípravu hotovou a taky prostředky na to, aby začali TEĎ. Pokud ano, tak squatteři musí pryč. Pokud ne, ať tam zůstanou déle, až do doby, než se opravdu začne pracovat. Protože nechat teď budovu třeba dva roky prázdnou je podle mě lose-lose situace pro všechny, i pro stát, i pro lidi, co z aktivit Kliniky něco pozitivního těžili. A všichni víme, jak neobývané budovy trpí. 
3. Blbost státu nás stojí mnohem víc než tyhle hrátky pár mladých lidí. Takže tvrdě jít po každém takovém případu vendor-locku (většinu jich identifikoval NKÚ) a dát úředníkům třeba i obrovské odměny za to, když stát dokážou z každé jednotlivé pekelné smlouvy dostat a ušetřit tak stamilióny.