„Můj tatínek díky tomu, že byl autorem několika divadelních her pro děti, byl ve Svazu dramatických umělců. Dvakrát za rok se umělci scházeli na zámku v Dobříši. Tatínek nám vždy o prožitém víkendu mezi tehdejšími osobnostmi kulturní scény barvitě vyprávěl. Líčil, kdo se tam jak choval. Věru, nebylo to vždy veselé vyprávění... Většina umělců lezla pí Švorcové a spol. hluboko do biskupa. Patolízalství mělo pré... Po tzv. falešné revoluci se tatínek nemohl dívat na televizi. Dělalo se mu při tom špatně. Vystupovali tam ti samí, které v Dobříši potkával, převlečení za chameleony. Jiný režim – jiná barva. Téměř všichni za komančů trpěli… Říkával: „Synku, už jsem starý… Nerozumím dnešní době,“ píše Sypal, že je na tom nyní stejně.

„Nerozumím vám – kteří se zaštiťujete planými sliby a neděláte pro ty, co se v téhle Zemi narodili, vůbec nic. Až na podzim zežloutne listí, zežloutnou tisíce těch, kteří už nebudou mít na nájem a jídlo. Kéž bych se mýlil… Skokové a nikdy nekončící zdražení potravin, plynu, elektřiny, benzínu, nafty a vůbec všeho svádíte na objektivní důvody, aniž byste hnuli prstem! Myslíte jen sami na sebe, na své marže a politické body,“ uvádí.

„Nerozumím vám – kteří denně dezinformujete veřejnost jednostranným způsobem, aniž byste připustili, že konflikt na Ukrajině má hluboké kořeny a že jde především o nerostné suroviny. Ropa! Ropa! Nikdo vám nebude posílat miliardy jen tak! Děláte z lidí, kteří se okamžitě chytnou na první návnadu a začnou mávat na náměstích vlajkami – hlupáky. Nepřipouštíte, že pravda nemusí být jenom jedna. Nic není jenom černobílé,“ dodává herec.

„Nerozumím vám – kteří jste byli léta ve vysoké politice, měli jste z toho neuvěřitelné výhody a teď píšete pamflety a kážete národu o sociální a jiné nespravedlnosti! Můj vzácný kamarád mi jednou řekl: ‚Ten, kdo byl ve vysoké politice alespoň dva roky, by měl až do smrti o politice mlčet!‘ Nerozumím vám – kteří jste udělili cenu ‚Kniha roku‘ panu Klusákovi za to, že odhalil skrytá tajemství a pravou tvář (‚Fantomasi, sundej masku!‘) fenomenálního zpěváka, který byl znám svou slušností a jenž za sebou zanechal nesmazatelnou stopu v podobě desítek skvělých písní a milionů fanoušků, kteří ho nikdy nepřestanou milovat. Učitel národů Jan Amos Komenský řekl: ‚O životě člověka hovoří jeho dílo.‘ Co jednou bude hovořit o vás???“ ptá se dál Sypal.

„Nerozumím vám – kteří se hrnete do kin na film plný vulgarit a oplzlostí. Zatímco trhá rekordy v návštěvnosti, na mě sedá bezmezný smutek… Stačila mi jen ukázka: ‚Zamr…?‘ ‚Ty jsi ču…!‘ Proboha, jak hluboko jsme kulturně klesli…,“ konstatuje dál Sypal. 

„Ráno jsem šel do banky. Otevírala v 9.00. Stál jsem v dlouhé frontě třiceti lidí. Ani jeden z nich nemluvil česky… Nerozuměl jsem nejen jim, ale už ani sám sobě. Je tohle ta moje země, v níž jsem se narodil?“ ptal se závěrem. Jeho příspěvek byl hojně sdílen, a tak dnes vydal pokračování.

„Napsal jsem svůj názor na dnešní dobu. Netušil jsem, co článkem zveřejněným tady na mých stránkách způsobím. Lidé můj příspěvek začali sdílet. Tisíce zhlédnutí. Stovky ohlasů. Rozpoutal jsem peklo na sociálních sítích. To jsem věru nechtěl… I když více než drtivá většina se mnou souhlasí, není to moje parketa. Netoužím se zviditelňovat. Žiju šťastný život, neboť dělám, co trochu umím a baví mě to. A taky se kolem sebe snažím rozhlížet a hledat příčiny a souvislosti... Samozřejmě i zlo na sociálních sítích má své místo. Neunikl jsem mu. Nemilosrdný bič dopadl od zlých lidí na moje záda. Nenávist a nepochopení u některých diskutujících vítězí. ‚To říká ten pravej!‘ ‚Co si o sobě myslí?‘ ‚Nic neumí!‘ ,Xenofobie!‘ ,Kecy, kecy!‘ atd.,“ konstatoval Sypal.

„Lidé mě chválí za odvahu. Proboha, jakou? To svobodný člověk ve svobodné zemi nemůže slušně vyjádřit svůj názor? Zřejmě bez toho, aby se bál, že za to ponese následky – ne. Což mimo jiné svědčí i o vás – kteří jste mě požádali o přátelství – a pak se k mým podobně laděným příspěvkům nevyjadřujete. Nestojím o množství přátel na Facebooku. Mám téměř tisíc žádostí… Když jsem v rodné Kaplici hrál fotbal za dorostence, měli jsme svérázného trenéra – Slováka – p. Angyala, který pokud nějakého hráče na hřišti nechtěl, tak ho vystřídal. Když se to tomu hráči nelíbilo, pan Angyal přikázal svojí svéráznou čechoslováčtinou: ,Odchod do šaten, chalan!‘ A bylo to… To samé udělám já. Chci být s přáteli na jedné lodi, ne na desítkách gondol, které plují zcela jiným směrem,“ uvádí dále Sypal.

„Dnešní doba nemile zasahuje do jakékoli debaty, která se týká úplně něčeho jiného. Včera, při jízdě na naší divadelní komedii Na ostro, jsme se bavili o fotografii psa, který už dva týdny sedí na hrobě svého zemřelého pána. Ten snímek vychrtlého, smutného pejska mi vehnal slzy do očí. Byl jsem rozhodnut si tam pro něj dojet. Celý život máme kočky a psy. Slavný herec třicátých let Hugo Haas řekl: ,Kdo v životě neměl nějaké zvíře, jako by ani nežil.‘ Předešel mě jeden diskutující. Pevně věřím, že ten pán dodrží slovo.  Kolega v autě, který o válce nepřipouští jakýkoli odlišný názor, na mé vyprávění reagoval: ,To je zajímavý! Tohle Jardu dojímá! Toho psa je mu líto, ale těch chudáků, mrtvých dětí a žen na Ukrajině – ne!‘ Zkameněl jsem… Nikdy a nikde jsem takovou n e h o r á z n o s t nevypustil z úst! Převracení věcí úplně naruby– buď na bílo, nebo na černo – se stalo koloritem dnešní doby. Nejsem žádný hrdina. Jen se jednou, až budu odcházet, nechci stydět sám před sebou, že jsem celý život mlčel a držel krok! Howgh!“ zakončil.