Podle Kosače považují oba státy vzájemné vztahy, alespoň tedy v oblasti ropného průmyslu, za „strategické“.

„Na obou stranách se hovoří o tom, že se vzájemné vztahy budou i dále prohlubovat a že mezi Moskvou a Rijádem existuje jen velmi málo sfér zájmu, kde se neshodnou. Takovou výjimku prý představuje například přístup k syrskému prezidentu Asadovi,“ zmínil expert.

Na druhou stranu dodal, že taková prohlášení ne tak úplně odpovídají realitě. „Právě kvůli opačnému přístupu k současnému prezidentu Sýrie mezi oběma státy vzniká mnoho třecích ploch, které jim zamezují vytvářet strategické partnerství i v ropné oblasti,“ uvedl Kosač.

Saúdská Arábie prý navíc bez ohledu na uzavřenou dohodu s Ruskem odmítla ustoupit od své strategie udržování vysoké volatility cen ropy. „Nic nenasvědčuje tomu, že by se v Rijádu chystali od tohoto přístupu ustoupit, naopak; z pohledu na strategický plán Saúdské Arábie do roku 2030 je patrné, že počítají v budoucnu s cenou okolo 30 dolarů za barel ropy. To je pro Rusko samozřejmě neakceptovatelné.“

„Těch rozdílných pozic je samozřejmě více: jedná se zejména o Asada a ruské, jak o tom hovoří v Saúdské Arábii, vtržení do Sýrie či neochotu ze strany Moskvy vyjednávat s těmi, které v Rijádu nazývají ‚umírněnou opozicí‘,“ uvedl expert. Z pohledu Moskvy jsou tito „představitelé umírněné opozice“ prostými teroristy.

Další problém představuje podle experta „často se měnící pozice Ruska vůči Jemenu; a co je z pohledu Rijádu úplně nejhorší, je ruská snaha rozvíjet vztahy s Íránem, který je pro Saúdskou Arábii jedním z hlavních oponentů v regionu“.

„Toto všechno znamená, že obě strany sice prohlašují, jak dochází k vzájemnému politickému přibližování, ale realita je dosti odlišná,“ uvedl politolog.

Vzájemné rozdíly nejsou prý navíc vytvářeny pouze na politické úrovni. Před nedávnem se v Grozném uskutečnil kongres muslimských teologů, v závěru kterého byla přijata fatva (dobrozdání pozn. red.), již schválil i nejvyšší muftí Čečenské republiky a s největší jistotou i Ramzan Kadyrov.

V této fatvě se hovoří o tom, že wahhábismus a obecně salafismus jsou směry, které nemají žádné spojení s islámem. Přitom salafisté utvářejí velmi široký okruh spojenců Saúdské Arábie. Podle některých údajů se dokonce třetina všech muslimů v regionu řídí tou či onou doktrínou salafismu, to znamená doktrínou, která připomíná nutnost navrácení „zlatého věku islámu“.

„V Rijádu tuto fatvu, která byla přijata v Grozném, vnímali jako velmi silnou urážku, a to zejména ze strany Kadyrova jako lídra ‚muslimského regionu v Rusku‘, od kterého si slibovali případnou pomoc v pronikání saúdských investic na ruský trh.“

Další významný bod na agendě rusko-saúdských vztahů již od počátku třetího tisíciletí představuje zájem Rijádu o ruské zbraně.

„Za posledních několik let bylo dosaženo několika dohod v této oblasti, ale nakonec z toho nic nebylo. Jak je dobře známo, Saúdské Arábii to ovšem tolik vadit nemusí, jelikož je velmi úzce napojena na Spojené státy, a tím pádem má přístup k jejich technologiím, navíc dováží zbraně i z Francie a nedávno uzavřela dohodu s mnohými státy Asie,“ uvedl politolog.

Co se války v Sýrii týče, nedávno v rozhovoru pro britskou BBC prohlásil šéf saúdského ministerstva zahraničí, že pokud selže stávající plán, bude v Sýrii realizován saúdský „plán B“. O co se přesně jedná?

„Již nějakou dobu se v saúdském tisku objevují názory o tom, že by měla Saúdská Arábie do Sýrie vyslat několik svých vojenských jednotek, aby převrátila balanc sil ve prospěch protiteroristické koalice.“

„Vyslání většího kontingentu se ovšem očekávat nedá; myslím si, že se v Rijádu zmohou maximálně na nějaké symbolické gesto, jako tomu bylo při prvním izraelsko-palestinském konfliktu mezi lety 1948 a 49. Tehdy Saúdská Arábie vyslala na pomoc protiizraelské koalici 100 svých mužů.“