„Je zřejmé, že vrchní představitelé amerického ministerstva zahraničí očekávají nástup Hillary Clintonové do Bílého domu, jelikož sdílejí její názory na zahraniční politiku, stejně jako její hlubokou nenávist vůči Rusku,“ píše Orlov s tím, že po Baracku Obamovi politikům chybí vůdce, který bude schopný postupovat tvrdě a rozhodně a nebude se vyhýbat přímým vojenským intervencím.

„A nyní jsme svědky příprav na drastické změny v politice Washingtonu, která se navrátí k praxi přímých vojenských intervencí, nesčetných válek v zámoří a pokračujícím zásahům do vnitřních záležitostí suverénních států ve jménu národních zájmů USA a ochrany demokratických hodnot,“ píše Orlov a přípomíná nedávno sepsaný dopis Baracku Obamovi, ve kterém jej 51 diplomatů, což je číslo na americké poměry zcela bezprecedentní, žádá o přímý zásah vůči syrskému prezidentovi Bašáru Asadovi.

Ten podle nich porušuje dohody o příměří, a tím údajně posiluje Islámský stát. Jediná možnost, jak teroristickou organizaci porazit, je tedy svrhnout syrský režim. A to i přes to, že se mu daří bojovat s teroristy.

Dopis přišel jen několik dní poté, co se americký ministr zahraničí John Kerry vyjádřil, že Washingtonu „dochází trpělivost“ s neustálým porušováním příměří, což by si mělo Rusko uvědomit. Následně však svá slova dementoval nejen on, ale i jeho mluvčí John Kirby s tím, že šlo jen o jeho frustraci, rozhodně ne žádnou výhrůžku směrem k Rusku.

„Podle Kirbyho Kerry jen vyjádřil své zklamání nad skutečností, že Rusko nevyužívá svého plného vlivu, o němž USA vědí, že ho má, k tomu, aby dosáhlo výsledků, které chce Washington,“ píše Orlov.

Celý text zde.

Kerry se přitom na konci března vyjádřil, že je „absurdní“, že by Rusko dosáhlo posílení svého vlivu na Blízkém východě skrze svoje operace v Sýrii. Uvedl také, že se USA s Ruskem rozhodně nijak nespojily, přestože mají v některých oblastech podobné strategické zájmy. Rusko v mnoha případech Spojeným státům jen „pomohlo něčeho dosáhnout“, ať už šlo o íránskou jadernou dohodu či odstranění chemických zbraní ze Sýrie.

„Je jasné, že Pentagon čeká na to, až nastoupí do úřadu Clintonová. Není náhoda, že se NATO rozhodlo vyslat čtyři bataliony do Polska a pobaltských států, aby tak byly ruským hranicím co nejblíže,“ tvrdí Orlov o zvyšující se vojenské přítomnosti NATO ve východní Evropě. Přípravy na válku s Ruskem jedou na více frontách, ať již formou „barevných revolucí“ sponzorovaných ze strany USA, či právě přílivem jednotek NATO.

Clintonová navíc podle Orlova využije svého vlivu na země Arabského poloostrova, jako Katar či Saúdská Arábie, aby dále „dusily“ ruskou ekonomiku skrze neustálé snižování cen ropy. Saúdové přitom „chytře odvracejí pozornost ruských představitelů sérií významných oficiálních návštěv, které podnikají mnozí vyslanci, slibující pestrou škálu různých dohod, s jejichž naplněním však vůbec nepočítají“. Jak Katar, tak Saúdská Arábie totiž Rusko vnímají jako svého nepřítele.

„Ne náhodou vyrazil saúdský korunní princ Mohamed bin Salman nedávno na návštěvu Washingtonu, kde předal Clintonové celkem 20 % financí celé její kampaně výměnou za to, že USA zavrhnou všechna obvinění vůči Saúdské Arábii a jejího napojení na teroristy,“ uvádí Orlov a dodává, že Katar i Saúdská Arábie již mají dlouho vsazeno na Clintonovou a doufají, že jim vrátí všechny jejich investice do „plenění Sýrie, Iráku, Jemenu a Libye“. A tak Rusku zbývá jen krátký čas na to, než „Hillary Clintonová započne ‚novou‘ politiku ‚staré americké agrese‘.“