„Na Masaryčce to bylo pěkné, Petr Kolář zazpíval státní hymnu a s ním i mnoho přítomných, což mě mile překvapilo,“ řekla ParlamentnímListům.cz za válečné veterány mluvčí Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) Jana Vrzalová. „Ministr kultury nedorazil,“ jen suše dodala.

O instalaci pamětní desky se zasloužilo zejména Centrum české historie. Za vedení ČSBS se aktu zúčastnil válečný letec britského královského letectva a příslušník slavných Tobruckých krys (obránců severní Afriky proti německému Africakorpsu – pozn. red.) Pavel Vranský. „Jsem rád, že deska byla dnes odhalena. Celé mi to evokuje vzpomínky na tragický rok 1938,“ svěřil se ParlamentnímListům.cz Vranský, který byl v roce 2013 vyznamenán prezidentem Zemanem. „Vzpomněl jsem si na tu naději, se kterou naši vojáci rukovali při mobilizaci s nadšením do opevnění, že budou bojovat za svobodu své země. Vybavil se mi ale také anšlus Rakouska a události, které pak následovaly,“ dodal Vranský. S projevy vystoupili také předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) a tajemník Federace židovských obcí Tomáš Kraus, protože mezi lidmi prchajícími z okupovaného pohraničí před řáděním Němců bylo i mnoho Židů.

Tisíce evakuačních vlaků se skoro půl milionem uprchlíků končily většinou v Praze na Masarykově nádraží. Většina uprchlíků utekla jen s tím, co unesli v rukou, prostředky na přežití měli jen na několik málo dní, většinou neměli co jíst, neměli kde spát a neměli zajištěny základní životní potřeby. Právě tady na nádražích i dalších místech jim pomáhali většinou členové dobrovolných organizací, jako Československého červeného kříže, Sokola, Skautu, Svazu svobody a dalších.

„Málokdo ví, že mezi nimi bylo odhadem 20 tisíc demokratických Němců, kteří byli před pomstou svých krajanů nuceni uprchnout do vnitrozemí. V převážné většině šlo o funkcionáře a nejaktivnější členy německé sociální demokracie a komunisty,“ uvedl Jaroslav Těšínský z Centra české historie.

(Foto: Stanislav Pítr)

Dobrých Němců bylo málo

„S instalací desky lze naprosto souhlasit, škoda jen, že to tak dlouho trvalo,“ vyjádřil se ke včerejší instalaci pamětní desky na památku vyhnaným Čechům a Němcům významný představitel ČSBS Jiří Jaroš z Brna. „U protifašistických československých Němců lze ještě připomenout, že malá část z nich se záslužně podílela přímo na obranných bojích v září 1938 na jižní Moravě v rámci Republikanische Wehr a pak za to při evakuaci Mikulova od svých nacistických sudetských sousedů strašlivě zaplatila,“ pokračuje Jaroš.

Jak ale zároveň dodává, nelze v tento den zapomenout ani na zradu drtivé většiny tzv. sudetských Němců vůči své vlasti, Československé republice. „Jeden milion sto šedesát dva tisíce a 617 Němců dostalo od Hitlera sudetskou medaili za rozbíjení Československa a odtržení pohraničí, a to včetně žen. Právě tato zrada byla žalována v Norimberku československým žalobcem, generálem Ečerem z Brna a stala se podkladem nejen pro Benešovy dekrety, ale také pro rozhodnutí mocností odsunout jako trvale bezpečnostně nespolehlivé německé obyvatelstvo z Československa tam, kam koneckonců jen sedm let předtím samo chtělo. To, že toto Německo bylo mezitím za své strašné zločiny spravedlivě sraženo v popel, je věc druhá. Šli tam, kam chtěli, takže všechny dnešní debaty o dekretech jsou škodlivé a protirepublikové. Rozviřují je jen zemští škůdci a šíří proněmecká média,“ dodal Jaroš.

Vinou zrady spojenecké Francie a Velké Británie a nátlaku Německa i Itálie ztratilo Československo bezmála pět milionů obyvatel, z toho milion Čechů, Slováků a Podkarpatských Rusínů, a 41 098 kilometrů čtverečních.

• Další reportáže ČTĚTE ZDE