Senátoři své rozhodnutí přijali také kvůli tomu, že nechtěli bez hlubší analýzy a zajištění předat Úřadu pro ochranu osobních údajů agendu odvolacího správního orgánu pro odmítnutí žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím.

Původní vládní návrh počítal s tím, že by se tento zákon měl vztahovat nejen na poskytování údajů o probíhajícím trestním řízení, ale také na „informace týkající se trestního řízení„ s výjimkou rozsudků“. Podle kritiků by nebylo možné získat informace o řízení politiků nebo významných kauz. Sněmovna proto přijala kompromisní návrh, podle něhož informace nemají být poskytnuty jen tehdy, pokud by to mohlo zmařit účel trestního řízení, „zejména zajištění práva na spravedlivý proces“.

Další sněmovní zmírnění se týkalo vládou navrhovaného odepření informací, které by mohly „ohrozit ochranu zájmů České republiky v zahraničí“. Úřady by tak podle kritiků mohly nově odmítnout údaje z řízení o porušení závazků ČR vůči EU, například i informace o vyšetřování kauzy Čapí hnízdo. Podle přijaté sněmovní verze by se ale zveřejňování netýkalo pouze údajů, jejichž poskytnutí „významně nebo přímo ohrožuje výkon zahraniční služby při ochraně zájmů České republiky a jejích občanů v zahraničí“. Vztahovalo by se tedy jen na diplomatická vyjednávání či řešení problémů českých občanů v cizině.

Novela jako celek podle ministerstva reaguje především na požadavky zpravodajských služeb a Bezpečnostní rady státu. Novela je rovněž reakcí na závěry sněmovní vyšetřovací komise k únikům informací z vyšetřovacích spisů. Sněmovna tehdy vyzvala vládu mimo jiné k úpravě informačního zákona tak, aby nebyla prolamována zásada neveřejnosti přípravného trestního řízení.