Před třiceti lety fotografie Václava Havla doslova zaplavila republiku, na plakátech a letácích se tehdy lidem v Československu představil jako kandidát na prezidenta. Zvolen byl o pár dní později, 29. prosince 1989. Hořejší měl na rozšíření snímku hlavní zásluhu. „Se švýcarským kamarádem, taky fotografem, jsme 8. prosince měli možnost vyfotit Havla zblízka, když předstoupil před novináře. Já vyfotil asi 23 políček černobílého filmu a kamarád fotil barevný film na negativ, což nebyla tehdy běžná věc,“ popisuje fotograf, proč autorem výsledné barevné fotky je jeho kamarád ze Švýcarska.

V noci pak nechal filmy Hořejší narychlo vyvolat. „Vybrali jsme asi tři fotografie a ještě tu samou noc vznikl plakát. Pak jsme se přesunuli do Mánesa, grafického studia sametové revoluce, tam jsme nechali přidat slogan s nápisem ‚Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ a přesunuli se do tiskárny. Byla to rychlá akce a doufali jsme, že to vyjde,“ vzpomíná Hořejší s tím, že nechali vyrobit jak letáky, tak plakáty.

„Lidé z toho byli ohromně nadšení, vycházeli nám vstříc. Když jsme řešili písmo ve stránkové montáži, přišly dvě dámy v pracovních pláštích a ptaly se, zda je na fotografii Havel? Řekl jsem ano, a ony, že je to fešák. Už tehdy to byl takový sexuální symbol pro ně,“ pousmál se Hořejší.

Moderátorka Emma Smetana podotkla, že fotografie jí nepřijde ničím výjimečná. „Stal se z ní slavný plakát čistě proto, že byla prostě barevná?“ optala se fotografa. „Tato fotografie prostě byla k dispozici, na nic víc nebyl čas. Neměli jsme ani žádné povolení, ani od Havla, neměli jsme ani objednávku na ten tisk,“ odpověděl.

„Tisklo se asi deset hodin na stroji, který měl výkon dvacet tisíc výtisků dvoulistů za hodinu. Chvíli nám to ale chrlilo plakáty Havla se zrzavými vlasy, když se totiž fotil, byly tam žluté žárovky a světla z televizních kamer. Sháněl jsem proto strojmistra, tento tiskař byl velký hrdina, protože se pustil do něčeho, co zavánělo rozkrádáním socialistického majetku. Tisk nakonec upravil,“ dodal fotograf.

Havlův plakát se pak distribuoval po celém Československu. Do té doby prý málokdo věděl, jak vlastně Havel vypadal. Ještě předtím se Havel objevil naživo v televizi na Letné, ale nebylo jisté, že ho všichni viděli. „Začali jsme pak výtisky zavážet republiku z východu do středu a z Aše také do středu. Prahou jsme skončili,“ upřesnil fotograf s tím, že výtisky rozvážely nákladní automobily podle zadání. „Ve vesnicích a městech se jich pak chopili místní lidé a v neděli ráno už viděli Havla na východním Slovensku,“ řekl Hořejší.

Když se pak stal Václav Havel prezidentem, neměl Hořejší pocit o nějaké své zásluze. „To mě nenapadlo. Takhle jsem nad tím nepřemýšlel. Byla to spontánní věc, byl jsem fotograf a duchem novinář, byla to svým způsobem politická kampaň. Ovšem v té době jsem to bral spíš osobně, a ne profesionálně,“ uzavřel s tím, že Havlovo první zvolení do čela státu prožíval úžasně.