26. června proběhla v Obecním domě v Praze debata o obraně demokracie před liberální demokracií. Podkladem pro tuto debatu byl manifest Institutu Václava Klause, v němž autoři prohlašovali, že zastánci používají liberální demokracii jako klacek na skutečné demokraty.

Na akci ale nevystoupili jen zástupci Institutu Václava Klause. O slovo se přihlásil také římskokatolický duchovní Milan Badal. Ten přednesl demokratické Desatero liberálního demokrata, za něž se mu dostalo velké pochvaly od druhého českého prezidenta Václava Klause. Toto desatero by se prý dokonce mělo tesat do kamene.

Otec Badal se na sociální síti Facebook pochlubil, že za své desatero sklidil vedle pochvaly od Václava Kause i několik potlesků. A jak by tedy mělo znít Desatero liberálního demokrata?

1. Chcete-li diskutovat, nikdy nedefinujte pojmy, se kterými budete operovat, vždy mluvte jen o svých dojmech a pocitech, dojmologie je nový vědní obor.

2. Pokud byste už museli užít nějaký známý pojem, vyprázdněte jeho obsah a naplňte něčím jiným, tím dokonale zmatete protivníka.

3. Pohrdejte bližními, jste přece elita, které prostý člověk ani nemůže rozumět.

4. Vždy stůjte na straně menšiny, protože ta má vždy pravdu.

5. Ostatně každý má svou pravdu, nikdy se nevztahujte k absolutnu, vše je třeba relativizovat.

6. Diskutujte jen o podružných tématech, přistupujte k nim ideologicky, ne logicky.

7. Tradice jsou jen zajímavost, folklor, který patří do skanzenu, vše nové je lepší než to staré, vše je třeba modernizovat.

8. Při volbách nepřijímejte rozhodnutí většiny, je třeba volby opakovat, dokud nezvítězí vaše strana, a pokud to nejde, zpochybňujte výsledky, mluvte o rozdělení společnosti a prosazujte svoji pravdu všemi prostředky.

9. Buďte proti cenzuře, ale podporujte dohled nejen nad tím, co lidé veřejně hlásají, ale i nad tím, co si myslí v soukromí, jen tak jim zajistíte ráj na zemi, když ne jim, tak sobě určitě.

10. Podílejte se na koordinaci mediální i politické masáže klanů, které v této zemi vládnou jako marxisté, maoisté či reformní komunisté už desetiletí a s úspěchem předávají štafetu vládnutí svým dětem a vnoučatům.