Exministr Zaorálek se hned na začátku pěkně rozjel: „Není bohužel čas na takovéto typy debat, protože situace je dramatičtější. Němci se zamýšlejí nad budoucím vývojem a předpokládají, že státy střední a východní Evropy se de facto odloupnou od EU a v roce 2040 budeme součástí euroasijského autokratického bloku,“ překvapil přítomné exministr zahraničí. „Výzkum doporučuje německé vládě, aby se odpoutala od zemí střední a východní Evropy, ještě více se sblížila s Francií a nás hodila přes palubu. O tom se dnes vážně v Německu debatuje. Stáváme se zátěží a břemenem. Ve Francii se říká, že tyto státy nás zdržují ekonomicky, nemají zájem o další integraci. Takže dnes žijeme na určité křižovatce,“ povzdechl si Zaorálek.

Plnou parou na Balkán?

Helmut Kohl podle vrcholného představitele ČSSD prý říkal o vztahu s námi, že „… my Němci se budeme muset naučit nějakým způsobem se přitisknout k vám, protože jsme se od vás odcizili. Když se nedokážeme dát dohromady, tak nám spadnete jako balast. Dnes to vypadá, jako by to, co řekl Kohl, nevyšlo. Když se podíváte na návrh Macrona, ve kterém se má integrovat eurozóna, kde se má vytvořit evropský ministr financí, evropský rozpočet a důsledky tohoto projektu znamenají, že země střední a východní Evropy padají přes okraj a ocitají se v druhém pásu. De facto to znamená posun Česka na Balkán. Jde o to, zda se někam odsuneme nebo vůbec chceme být součástí Evropy,“ varoval a burcoval Zaorálek. „Vadí mi, že na toto, co se děje, někdo říká že ne. Prostě vás klame a připadá mi, že současná politická reprezentace si plně jasně neuvědomuje, co se v Evropě děje. A bude se to lámat, situace se stala velmi dynamickou. Nikdo si nedovedl představit, že nás Amerika bude házet přes palubu tak, jak to provedl Trump na posledním summitu… V Evropě jsou poměrně velice odstředivé síly a Francie a Německo si uvědomuje, že kdyby se začalo euro demontovat, tak to bude mít nepředstavitelné následky. Ani Německo nemá sílu, aby ten proces zvládlo bez těžkých dopadů. Takže s kým se nedá domluvit, není s ním řeč, tak jej nechají stranou.Tak mluví Macron. Svět se vyvíjí jinak, než bychom si přáli. Dříve byla atmosféra jiná,“ ukončil svoje úvodní vystoupení Luboš Zaorálek, oficiálně vystupující za Masarykovu demokratickou akademii.

Kam patříme?

Odborový předák Středula uvedl, že tu chybí úplně normální diskuse o EU. „V devadesátých letech jsme chtěli něco jiného, chtěli jsme se vrátit do EU a považovali jsme to za jeden z cílů – být členy NATO. To se stalo. Podle mého soudu, většina generace se chtěla vrátit zpět. To se také stalo. Možná, že jsme měli jinou představu. My v EU nejsme aktivní a pak říkáme, že za to někdo může.,“ kritizoval Středula a pak pochválil nedávné vedení republiky: „Minulá vláda se zachovala velmi dobře. Na nejvýznamnějším českém symbolu státnosti dnes vlajka EU vlaje. když nebudou ministři aktivní, když nebudou aktivní europoslanci…,“ posteskl si ale hned. „Řekněte mi, co chcete a kam chcete patřit, protože variant opravdu moc není. Vlastně je jen jedna. Myslím, že není diskuse, zda do eurozóny nebo ne. To bychom museli ty přístupové rozhovory zrušit. Říkáme počkejme, dotáhněme naši ekonomiku do kondice, aby byla lepší, než je. Aby rostly mzdy a důchody. Místo levné, nejlevnější a úplně levné práce na světě by měly firmy investovat do technologií. Zůstala by nám tu významná část zisku a všichni budou spokojenější. Budeme spokojenější, ne tak skeptičtější a nebudeme se bát, že nějaký příliš inteligentní politik vyzve lidi k tomu, aby hlasovali k vystoupení z EU. To by byl konec. Jsme příliš malou zemí, abychom se v tomto opravdu rozbouřeném světě pohybovali sami,“ konstatoval Josef Středula.

V Unii jsme a budeme!

Marek Ženíšek z TOP 09 na to reagoval slovy: „Jsme součástí EU a my jsme Evropská unie. Vždy se najde něco a někdo, co na EU vadí… Když si představují evropští státníci „vyšší rychlost“ a někomu by to vadilo, tak se s ním asi přestanou bavit. Jak přesvědčit určitou část společnosti o čtyřech pilířích svobody, že to není jen o těch dotacích. Jednou se stane, že také budeme čistými plátci… Viděli jsme i to v případě brexitu, že více než fakta rozhodují emoce,“ konstatoval zástupce topky na akci.

František Vozecký za Stranu zelených si posteskl, že posilují destruktivní síly… „Nedovedu si představit, že bychom EU opustili. Navštívil jsem přátele ve Švédsku, Dánsku a tam se divili, jak je možné, že se v Česku hlasuje pro vystoupení. Že jsme se nepodíleli na řešení migrační krize, že nespěcháme do eurozóny. A mne se nepodařilo jim to vysvětlit… EU sama sebe málo prodává a propaguje… České úřednictvo a aparát je v EU nejhůře placené…,“ konstatoval zástupce Zelených a dodal, že EU má nyní aktuálně na programu redukci zemědělských dotací.

Makáme, ale jaksi za málo

Mladá žena z auditoria si na EU pochvalovala stavbu silnic, programy mládežnické výměny Erasmus, propojení s ostatními zeměmi. „Chceme směřovat na Západ a ne na Východ,“ zahřměla. Sociální demokrat, který se představil jako člen její kontrolní komise konstatoval: „Když jedeme do Německa za prací, dostaneme tam tu nejhorší a nejhůře placenou. Když děláte jako subdodavatel, tak ten vyšší celek má 75 procent zakázky a vy se přes 25 procent nedostanete. Západní Evropa sice vnímala rozšíření trhu, ale od nás odtéká takové množství peněz! Říkáme, jak se nám daří, ale přitom máme jen polovinu jejich platů… Žádnou věcnou debatu jsem o tomto nezaznamenal,“ posteskl si

Středula na to odpověděl, že pracovníci z východní a střední Evropy v Anglii částečně z jazykových a existenčních důvodů začali likvidovat tamní trh práce. „Když se bude mluvit o Unii, nezapomeňme, že existuje sociální unie. Ta není součástí ničeho, ta je v kompetenci jednotlivých států. Rozdíly mezi Bulharskem, Českou republikou a Německem, Dánskem, se nesnižují. V 90 letech se říkalo, že za pár let doženeme Rakousko, podle pesimistů tak 5 až 8 let. V roce 2015 jsme si to přepočítali. To přibližování bude pokračovat tak, že se na úroveň Německa či Rakouska dostaneme za 40 až 50 let. To, co z ČR odchází, je násobkem toho, co přichází“.

Rozložitelé Unie se šikují

Zaorálek poté temně předpověděl: „V příštích evropských volbách dorazí ze zemí střední Evropy úplně jiná politická reprezentace, a říkám všude, budete se divit, co to s Evropou udělá. Všichni to v rozhovorech uznají, chápou. Podnikatelé říkají, že ta dvourychlostní Evropa tady už je, už to cítí, že jsou v jiném postavení než ti, kteří to mají výlučné. Nyní bohužel není moc času se věnovat podstatným věcem. Nechci se smířit s tím, že Česko bude směřovat na Balkán. Díky tomu, co se děje v Itálii i Německu, je situace ještě zostřenější. A politika je bohužel více než ekonomika“.

Ženíšek vyslal vzkaz ke Středulovi: „Je tu plno emocí a představ, že až srovnáme platy s EU, budou tu lidé šťastní. Ale ono to tak není“.

Subdodávky nejsou řešení, aneb kam vedla česká cesta

Slova se pak ujal Radek Špicar ze Svazu průmyslu a dopravy: „Česká ekonomika je extrémně otevřená… Opět se dostáváme do doby protekcionalismu. Přichází to od Francie, která je jedním z motorů EU, je to velmi nešťastné. Vzpomeňme si na chování bývalého prezidenta Sarkozyho, který problémy francouzských firem chtěl řešit tak, že říkal – pomůžeme francouzským podnikům, které se stáhnou ze zahraničí. Jen díky evropským strukturám se to nestalo,“ uvedl Špicar. A pokračoval. „Valíme před sebou mnoho reforem, které nás zpomalují. Reforma vzdělávacího systému, dopravní infrastruktura. Máme strukturální problémy, problém levné ekonomiky. Téma levné práce je důsledek levné ekonomiky. Nejsme ekonomika finálních výrobců, jako jsme byli dříve. Jsme ekonomikou subdodavatelskou. Když máte finální produkt, jste finálním výrobcem, vaše marže je mnohonásobná. Subdodavatelovi velké koncerny stlačují ceny a marže jsou velmi nízké. Když má velká německá firma marži v desítkách procent, český subdodavatel je rád, když se dostane na pět procent. Nemáme přístup k přímému zákazníkovi, což je vůbec to nejdůležitější. Druhý důvod je vlastnická struktura české ekonomiky. Jsme pravděpodobně nejvíce zahraničními firmami vlastněná ekonomika ve střední Evropě. To je věc české transformace, způsobená „českou cestou“. Zahraničním investorům se to vytýká, ale čeští se chovají úplně stejně. Podnikají na Balkáně, v postsovětském prostoru, jsou úspěšní v zisku a ty peníze si také stahují k sobě. Chybí tu peníze, které chybí třeba na platy. Velmi nízká je automatizace, digitalizace. V Německu, když si projdete linky, tak tam tolik lidí nenajdete. Když jich máte méně, můžete je zaplatit více,“ vysvětlil Špicar.

„Zelený“ Vesecký upozornil na množství lidí v exekucích. „Většina zemí takováto čísla vůbec nezná a jsou pro ně nepředstavitelná. Tito lidé jsou vyřazeni z běžného pracovního procesu. Existují tedy problémy, za které si můžeme my sami“.

Výstraha z Plzně

Středula pak vytáhl několik varovných příkladů přímo z Plzeňska: „Škoda Transportation. Finální producent. Český investor. Přitom současný zdejší plzeňský hejtman nechtěl předávat kompetence. Panasonic. Finální producent. Druhá největší továrna na světě, má tady i vývoj, má tu zde vyvinuté televize. Na počátku éry bylo z 5 000 zaměstnanců 80 procent agenturních pracovníků, lidí odjinud. Jestli někdo v Plzni říká o problému soužití s cizinci a má přijít ještě někdo s jiným, nemohu se divit, jak na to lidé reagují. To ale není problém EU. To je problém náš, se kterým se nejsme schopni vypořádat. Ne oni. Ale my sami. A proto mají populisté nástroj“.

Na závěr glosoval tendr na dostavbu jaderné elektrárny: „Jsme za blázny, necháme si vzít projekt, který umíme. Dokonce umíme postavit investiční celek. Nedejme to do zahraničí, dejme to vlastním. Investiční pobídku ve výši deset miliard už nikdy nebudeme mít,“ povzbuzoval odborář Středula. Je však otázka, zda to nebylo bohužel jen „házení hrachu na zeď“, protože o projekt lační řada velkých zahraničních firem. A zas bychom byli jen v ponížené úloze subdodavatele.