Referendum o budoucnosti Velké Británie v EU považuje Lawson za jedno z nejdůležitějších životních rozhodnutí dnešních Britů. „Nejde tady však o Evropu jako takovou, ale o to, jestli bychom měli i nadále zůstávat v tak pomýlené a upadající instituci, jakou Evropská unie bezpochyby je. Nikomu to není jasnější než premiéru Davidu Cameronovi, který již před třemi lety přislíbil prosadit reformu EU. Naprosto však ve svém úsilí selhal,“ tvrdí Lawson a vyčítá premiérovi, že za poslední roky nebyla Velké Británii z Bruselu navrácena ani jedna pravomoc. „Brusel stále trvá na nemožnosti jednou přenesené pravomoci vrátit zpět národním státům.“

„Neobviňoval bych premiéra snad ani z toho, že se mu nepodařilo ničeho hmatatelného dosáhnout. Mnohem větší problém mám s tím, když prezentuje dosažení zcela bezvýznamných ústupků jako nějaký obrovský úspěch. Například tvrdí, že můžeme odmítnout legislativní úpravy vzešlé v Bruselu, které by poškozovaly Velkou Británii. To však není pravda. Něco takového je možné jen ve chvíli, kdyby je společně s námi odmítlo více než 55 % členských států. Takový výsledek je vysoce nepravděpodobný,“ je přesvědčen Lawson, který zkraje 80. let minulého století jako první veřejně použil později tolik citovaný výraz „thatcherismus“.

Celý text v angličtině najdete ZDE.

Dále Lawson Cameronovi vyčítá nedostatečnou průbojnost v otázce přistěhovalecké politiky. „Premiér tvrdí, že můžeme nyní řešit nekontrolované a nekontrolovatelné imigrace pomocí tzv. nouzové brzdy. Jenže tak tomu v praxi není. Ta jeho s oblibou používaná nouzová brzda jen znamená, že nám EU dočasně umožní snížit některé sociální dávky určené pro přistěhovalce. V praxi to ovšem stejně nic zásadního neřeší a Brusel navíc může tuto nabídku kdykoli stáhnout. Například ihned poté, co si Britové v referendu odhlasují setrvání v EU,“ poukazuje Lawson.

„Jako bývalý ministr financí jsem rovněž přesvědčen, že z i ekonomického hlediska by pro nás bylo mnohem prospěšnější z EU vystoupit. Vzhledem ke stávajícím pravomocem Bruselu se totiž naše aktivity pouze soustředí na omezování škod, které s sebou členství přináší. Zkrátka a dobře, členství v EU nám přineslo víc škody než užitku. A to ještě před vznikem Evropské měnové unie, k němuž došlo po mém odchodu z ministerstva a který měl tak katastrofální dopad na celou EU. Na druhou stranu však není vůbec překvapivé, že členství v EU nepřináší žádný ekonomický přínos. Evropská unie nikdy nebyla ekonomickým, ale v prvé řadě politickým projektem sledujícím své politické cíle, které ovšem Velká Británie nesdílí.“

Za zásadní argument, proč by měla Velká Británie z EU odejít, považuje Lawson snahu Bruselu vytvořit Spojené státy evropské. „Často jsem dotazován, co považuji za alternativu k našemu členství v EU. Těžko si však dovedu představit pošetilejší otázku. Alternativou k EU v žádném případě není EU. Většina zemí světa přece součástí Evropské unie není a daří se jim mnohem lépe. Pro začátek bychom měli zrušit zákon z roku 1972 o Evropském společenství, který nadřazuje právo EU nad to britské. I nadále přece můžeme s členskými státy EU obchodovat, stejně jako to dělá zbytek světa. Je nejvyšší čas, abychom se opět stali samosprávnou demokracií s globálními, a nikoli pouze malými evropskými cíli. Prosperovat můžeme jen tehdy, pokud budeme svobodní. A přesně o tom je celé referendum,“ uzavírá Lawson.