Jak konstatuje deník Zeit, Merkelová je známá tím, že v krizových dobách zachovává chladnou hlavu. V případě letošních zemských voleb a neúspěchu CDU ve spolkové zemi Meklenbursko – Přední Pomořansko však hraje čas proti kancléřce. „Již za dva týdny se konají volby v Berlíně, kde může CDU také klesnout na druhé či třetí místo. Tentokrát nebezpečí nečíhá ze strany AfD, ale od Zelených. A pokud by volby dopadly opravdu špatně, předstihne CDU i Die Linke.“

„V prosinci se navíc budou konat vnitrostranické volby CDU, ve kterých bude Merkelová obhajovat pozici předsedkyně strany. Nespokojenost členské základny je značná a Merkelová by zdaleka nemusela získat takovou podporu jako v minulých letech. Z jejích postojů je zřejmé, že funkci kancléřky a předsedkyně strany považuje za neoddělitelné. To znamená, že se musí do té doby rozhodnout, jestli chce obhajovat pozici kancléřky.“

Podle Die Zeit lze očekávat, že Merkelová bude chtít pokračovat i ve svém čtvrtém volebním období ve funkci kancléřky. „V CDU není nikdo, kdo by jí mohl konkurovat. Jako možná alternativa se zmiňuje pouze čtyřiasedmdesátiletý ministr financí Wolfgang Schäuble. Na druhou stranu není ani vyloučené, že Merkelová pokračovat dál nebude, pokud nebude mít pocit, že má dostatečnou podporu mezi voliči a ve straně samotné,“ soudí německý deník.

„Současnou situaci Merkelové lze srovnat s osudem bývalého vůdce SPD Gerharda Schrödera, který ztratil svoji podporu kvůli nepopulárním reformám. Mnozí voliči SPD následně přešli k ještě levicovějším stranám a už se zpět nevrátili. Něco podobného by mohlo hrozit Merkelové CDU kvůli přistěhovalecké politice kancléřky. Zdroje z CDU hovoří o tom, že Merkelová si je v každém případě velmi dobře vědoma, co se děje. Je prý však velká bojovnice s velkou odpovědností a nehodlá se vzdávat předem.“

„Žádný konec éry Merkelové,“ píše v titulku svého komentáře korespondentka Deutsche Welle Charlotte Potts. Německá publicistka sice připouští, že debakl CDU v Meklenbursku – Předním Pomořansku je trapná záležitosti a AfD dosáhla dalšího významného úspěchu, když její zástupci získali pozice již v devíti ze šestnácti spolkových zemích. „Význam tohoto volebního výsledku bychom však neměli příliš přeceňovat. Mluvíme zde o zemských volbách, kde se voliči často uchylují k protestním hlasům.“

Potts připomíná rok 2006, kdy ve volbách uspěla „krajně pravicová“ NPD. „Navíc CDU již v minulých volbách v Meklenbursku – Předním Pomořansku jen těsně překročila hranici dvaceti procent. A tehdy ještě nebylo po uprchlické krizi vidu ani slechu. Moudřejší by bylo hovořit o tom, že CDU ztratila během pěti let jen čtyři procenta. V této spolkové zemi je pouze 1,3 milionu oprávněných voličů a k volbám šlo 60 %. O budoucnosti kancléřky přece nemůže rozhodovat 800 000 lidí.“

Hlavní odpovědnost za volební neúspěch podle Potts leží na bedrech zdejšího kandidáta CDU Lorenze Caffiera, jehož tvrdá linie voliče AfD k CDU nevrátila. „Nicméně CDU, včetně kancléřky samotné, by měla brát neúspěch v Meklenbursku – Předním Pomořansku jako výzvu. Je třeba více komunikovat a přiznat chyby, které se staly v rámci integrace či uprchlické dohody s Tureckem. Realita prostě není tak černobílá, jak ji líčí politici z AfD. Méně politického oportunismu a více faktů by mohli voliči ocenit.“