Do tradičního folklóru české politické scény – půtek mezi vládou a opozicí, zpestřovaných nadávkami europoslancům do vlastizrádců – vpadlo ze zahraničí doposud nepoznané nebezpečí nákazy. Premiér, který musí rozhodovat, se tak dostal do velmi složité situace, ve které těžko dokážeme posoudit správné rozhodnutí.

Jak ale Baránek poznamenává, „ani v tak složité době nezapomněl premiér na své politické manipulace“. Premiér si podle něj je vědom, že kalamita zasáhla zemi v situaci, kdy vláda nemá pro samé rozhazování k dispozici žádné rezervy.

Proto se rozhodl, že finanční zátěž, jejíž rozsah se nedá vyčíslit, přenese na zaměstnavatele a soukromý sektor.

„Řekl lidem přijíždějícím do ‚karantény‘, že by měli od zaměstnavatelů dostávat sto procent platu. To je velká sviňárna, slušněji to nelze popsat,“ poznamenává soukromník. V karanténě jsou lidé na základě rozhodnutí vlády, která se rozhodla ji pojmout takto široce, a tedy by se také měla podílet na nákladech, ne nechat vše na zaměstnavatelích.

A následovala řada dalších „rad“ z úst premiéra a jeho ministrů, které vytvářejí zátěž pro podnikatele, přičemž zejména ty malé, ale i střední, nebudou schopny takový nápor přežít. Nápady ministrů Havlíčka nebo Schillerové na pomoc kalibru bezúročných úvěrů prý nic neřeší. Důsledky na trhu uvidíme už během jednoho až dvou měsíců.

Soukromníci se svými právníky sepsali materiál „Karanténa není nemoc, náhradu žádejte od státu“. Obavy mají také z tzv. krizového zákona, kterým vláda upravila podmínky fungování země ve stavu nouze. „Pokud bude spuštěn, stát má právo vám zabavit z firmy cokoliv, o čem řekne, že k řešení pandemie potřebuje,“ protestuje zakladatel Soukromníků.

Ten uznává, že v krizi se ukázalo, že máme tisíce kvalitních lékařů, sestřiček a dalších odborníků. Co nám ale trestuhodně chybí, to jsou kompetentní politici. Nejvíce to podle Baránka pocítíme po skončení epidemie, až bude třeba vrátit zemi k normálu. A bude to, nevyhnutelně, spojeno s mnoha hospodářskými potížemi.