Nejvyšší soud už jednou o Dalíkově kauze rozhodoval. Ihned po vynesení verdiktu byl Dalík vloni v dubnu propuštěn z vězení. Tato situace se už podruhé nezopakovala. Senát podle databáze Infosoud rozhodl a Dalíkovi advokáti nemají zprávy o tom, že by byl jejich klient z výkonu trestu propuštěn. Soud tedy podle všeho rozsudek nad Dalíkem nezrušil.

Mohl například konstatovat pochybení v posledním rozsudku pražského vrchního soudu, ale ne natolik závažná, aby rozsudek zrušil a přikázal případ k novému projednání. Soud má nyní na vydání odůvodnění zákonnou lhůtu dvacet dní. „Kdyby Nejvyšší soud rozsudek zrušil, následovalo by propuštění jako v předchozím případě. Pravděpodobnost, že by tak učinil a Dalíka propustil později, se limitně blíží nule,“ sdělil ParlamentnímListům.cz právník, který si v souvislosti s tímto případem nepřál být jmenován.

Nejvyšší soud právě kvůli absenci písemného odůvodnění zatím nezveřejní, jestli Dalíkův podnět zamítl, nebo mu vyhověl. Dalík si odpykává pět let ve vězení v souvislosti s podvodem při nákupu obrněnců Pandur pro českou armádu. „Bylo rozhodnuto,“ potvrdil mluvčí soudu Petr Tomíček. Až soudci odůvodnění vyhotoví, prostřednictvím prvoinstančního Městského soudu v Praze pak verdikt doručí všem účastníkům řízení, tedy Dalíkovým obhájcům i státnímu zastupitelství. Dovolání k Nejvyššímu soudu nemá odkladný účinek, Dalík proto musel vloni 6. listopadu znovu nastoupit do vězení.

Lobbista Dalík už ve znojemském vězení za údajnou korupci při nákupu transportérů Pandur tráví druhý rok. Stále tvrdí, že je nevinen, a už podruhé se pokusil dostat na svobodu. Jenže Nejvyšší soud jeho druhé dovolání zjevně nevyhodnotil jako první. Přestože v něm Dalík poukázal na údajné chyby soudu, který jej poslal podruhé nepodmíněně za mříže.

Pražský vrchní soud odsoudil někdejšího poradce premiéra Mirka Topolánka loni v létě na pět let do vězení a musí zaplatit pokutu čtyři miliony korun. O Dalíkovi tento soud rozhodoval podruhé. Musel, protože jej předtím po odpykání třičtvrtě roku ze čtyřletého trestu propustil Nejvyšší soud v Brně. Nyní se lobbista obrací k Nejvyššímu soudu znovu a věří, že jej opět propustí na svobodu.

Policie začala Marka Dalíka vyšetřovat kvůli výpovědi bývalého zaměstnance firmy Steyr Stephana Szücse. Ten v roce 2011 do policejního protokolu prohlásil, že lobbista měl požadovat 18 milionů eur (přibližně půl miliardy korun) za pokračování v nákupu transportérů Pandur. Podle Szücse si měl o peníze říct na schůzce v listopadu roku 2007 v pražské restauraci U Malířů. Nákup kolových obrněných transportérů Pandur za téměř 21 miliard korun schválil v roce 2006 kabinet Jiřího Paroubka. Koncem roku 2007 pak Topolánkův kabinet od zakázky ustoupil kvůli porušení smluvních podmínek firmou Steyr. O půl roku později ale politici rozhodli o tom, že Česká republika nakoupí 107 transportérů za 14,4 miliardy korun.

Problém se zákonem i svědky

ParlamentníListy.cz před časem zveřejnily několik pasáží z Dalíkova dovolání. Dalík v něm poukázal na několik údajných pochybení pražského vrchního soudu. Tvrdí, že soud porušil zásadu spravedlivého procesu a podle něj jsou mezi „skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním“ extrémní rozpory.

Za největší problém Dalík ve svém dovolání označil nesprávné posouzení časové působnosti trestního zákoníku, podle kterého soud posuzoval výši jeho trestu. Vysvětlíme. Marek Dalík byl odsouzen podle nového trestního zákoníku, a ne podle trestního zákona z roku 1961, přestože se měl trestného činu dopustit v době platnosti staré normy. Proč je tento spor důležitý? Podle starého zákona by dostal nižší trest. Nejvyšší soud totiž vyslovil právní názor, že na Dalíkovu kauzu by měl být aplikován trestní zákon z roku 1961 jako předpis pro obviněného mírnější.

Za největší problém posledního rozsudku Dalík označil to, že není, jak stojí v dovolání, „založen na prokázaných skutečnostech, ale na spekulativních úvahách odvolacího soudu“. Dalíkův obhájce Tomáš Gřivna v textu dovolání tvrdí, že zmíněné úvahy nahradily skutečné důkazy. Gřivna upozorňuje, že prvoinstanční i druhoinstanční soudy hodnotily Dalíkovo údajné trestné chování zcela odlišně. Vrchní soud v dovolání Gřivna rozebírá za to, jakým způsobem s důkazy a důkazními spekulacemi zacházel. „Odvolací soud prvostupňovému rozsudku vytkl podíl spekulativních úvah na skutkových závěrech jako závažný nedostatek, svůj rozsudek na nich ale založil také,“ napsal Gřivna v Dalíkově apelu.

Vrchní soud Dalíka odsoudil přes různé právní výklady v průběhu procesu definitivně za pokus o podvod. Nepodařilo se prý totiž prokázat jeho vliv na premiéra Mirka Topolánka ohledně nákupu transportérů, který byl v té době velmi silný. Gřivna oproti soudu namítá, že Dalíkův vliv na Topolánka byl neoddiskutovatelný. „Kdyby soud neopomněl tyto důkazy, nemohl by dospět k závěru, že jednal podvodně,“ stojí v dovolání.

Podle obhájce Gřivny pražský vrchní soud porušil právo na spravedlivý proces. Soud totiž podle něj nevyhodnocoval důkazy objektivně. Při nedostatku důkazů musejí totiž soudci vždy ctít zásadu „in dubio pro reo“ – v pochybnostech ve prospěch obviněného.

Dalík navíc apeloval na Nejvyšší soud, aby byli do hry vpuštěni svědci hovořící v jeho prospěch, které vrchní soud nereflektoval. Například bývalý náměstek ministra obrany Jaroslav Kopřiva konstatoval, že Dalíka si premiér „klidně přivedl na jednání na ministerstvu, přišli tam, sedli si, mluvilo se o zbraních a jiných věcech“. Dalík navrhoval i další svědky, kteří by měli nade vší pochybnost dokázat jeho vliv na Topolánka. Mimo jiné bývalou Topolánkovu manželku Pavlu Topolánkovou nebo vládní mluvčí Janu Bartošovou, které pouto mezi oběma muži nepochybně potvrdily. Sám Topolánek totiž svého letitého přítele Dalíka u soudu „nepodržel“ a jeho vliv na své rozhodování zpochybnil.